František Halama

Rozhovor

Mládí

František Halama se narodil 31. března 1944 v Turnově do sklářské rodiny Halamových, která se výrobou a opracováním skla zabývala již od počátku 20. století.

„Nejprve se jednalo o dílnu mého dědečka Františka Halamy I. v Alšovicích a posléze jeho syna a mého otce Františka Halamy II., který začal podnikat v roce 1932 jako devatenáctiletý v oboru rytí a broušení skla. S vůní taveného skla vyrůstal, obdivoval svého otce, který kouzlil pomocí ohně z horké skloviny skleněné květy a barevné figurky.“

Otec Františka Halamy vystudoval odbornou sklářskou školu v Železném Brodě i mistrovský ročník v Novém Boru.

„Ve vývoji reliéfních forem byl mezi prvními, tedy kromě francouzského uměleckého skláře René Laliqua, který byl v době secese jedním z nejslavnějších sklářů a šperkařů a vyráběl na zakázku flakóny na parfémy.“

Cílem Františka Halamy II. bylo navzdory hospodářské krizi v třicátých letech 20. století vybudovat úspěšný sklářský podnik a vyrábět značkové sklo, které bude obdivovat celý svět. Měl výhodu v tom, že uměl dobře komunikovat a prodávat vyrobené zboží. Firmu skvěle prezentoval na zahraničních výstavách. Propojil talentované sklářské výtvarníky se zručnými skláři.

„Výrobky firmy Halama začaly zdobit sídla králů a prezidentů. Myslel ale i na běžné lidi, dokládá to jeho reklamní slogan: Naše umělecké sklo do každé domácnosti. V roce 1936 vyvážel sklo nejen do celé Evropy, ale také do Spojených států amerických a do Asie. V roce 1937 obdržel na Světové výstavě v Paříži nejvyšší cenu francouzské vlády.“

Dne 16. listopadu 1939 se František Halama II oženil s Olgou Sochorovou. Pocházela z Těpeř u Železného Brodu, měla čtyři sourozence a její rodina vlastnila velké hospodářství a lesy.

„Maminka zůstala hned po základní škole doma a pomáhala svým rodičům. Pak měla spoustu práce v naší sklářské manufaktuře, čistila sklo a balila hotové výrobky. Navíc byla úžasná rodinná diplomatka.“

Paní Olga dostala jako věno dům se zahradou v Železném Brodě. Otec Františka Halamy nechal v letech 1940 až 1941 na pozemku postavit novou brusírnu. Největšímu zájmu mezi zákazníky se těšilo duté sklo, foukané do umělecky zpracovaných kovových forem, které bylo v další fázi řezáno, broušeno a zvýrazňováno matováním reliéfu a leštěním broušených ploch, řezů.

„Chtěl vytvářet na vázách, mísách nebo na flakónech pro parfémy živé obrazy, tančící víly nebo zahrady plné květin. Spolupracoval s předními sklářskými výtvarníky, jako byl profesor Ladislav Přenosil, Alois Metelák nebo Jindřich Tockstein. Mnoho návrhů si dělal sám.“

František Halama II. rozšiřoval sortiment o unikátní výrobky, používal leptání skla i kuličské, hladinářské, velmi náročné brusy, které musely splňovat nejvyšší kvalitu a vyžadovaly perfektní zručnost brusičů. Vznikala tak doslova mistrovská díla.

„Jak dosvědčuje náš rodinný archiv, všechny návrhy rozkresloval do detailu na papír výtvarník, návrhu se pak ujali sochař a modelář, vytvořili trojrozměrný předmět, na němž upravovali detaily a odstraňovali nedostatky. Po týdnech a měsících práce vznikla definitivní kovová forma, díky které se pak mohla desítky let realizovat půvabná sklářská díla. Postup výroby se skládal z řady procesů. Z formy se po mnoha hodinách chladnutí vyloupl polotovar, nadbytečné sklo se odřezávalo, odbrušovalo, zjemňovalo a zvýrazňovalo matováním nebo leštěním.“

V roce 1942 František Halama II. rozšířil výrobu o skla do reflektorů aut, signální, odrazová a výstražná skla. Navázal na tradici domácích výrobců skleněné bižuterie na Jablonecku a začal vyrábět skleněné knoflíky a odznaky. Spočítal si, že když bude vyrábět skleněné odznaky, které budou ve válečné době levnější než nedostatkový kov, tak uspěje. Skleněné odznaky od Halamy nosili členové spolků, sportovních klubů, Sokola, sdružení i politických stran a hnutí. František Halama III. se narodil na sklonku druhé světové války, v době, kdy firma jeho otce Františka Halamy II. měla padesát zaměstnanců a byla v dobré ekonomické kondici.

Znárodnění podniku

„V únoru 1948 se chopili moci komunisté a firmu Halama znárodnili. Zabavili zásoby, budovy a pozemky i originální kovové formy, pomocí kterých se na skle vytvářejí živé figurální, figurální a secesní živé obrazy. Rodině zůstaly jen sádrové modely, které sloužily k výrobě kovových forem.“

Jak dál vypráví František Halama III., komunisté do sklárny nejdřív nasadili národní správu. Do čela podniku nastoupil komunista Paldus z Alšovic, kterého Halamovi dobře znali.

„Politicky si vůbec nerozuměli, Paldus navíc vůbec nic nevěděl o sklářském řemeslu, přesto se snažil fabriku řídit. Otci se to vůbec nelíbilo, a tak odešel do družstevní rumplovny korálů v Jistebsku u Železného Brodu.“

Znárodněný podnik přestal používat značku Halama, přejmenoval se na Železnobrodské sklo, přitom toto obchodní označení sám František Halama II. ve svých marketingových materiálech také používal. Některé kovové formy byly převezeny do sklárny v Desné Jizerských horách. Rodina měla v této téměř bezvýchodné situaci na vybranou pouze dvě možnosti, emigrovat nebo zůstat.

„Otec chtěl emigrovat do Švýcarska, ale matka odchod do ciziny odmítla kvůli rodičům, o které by se podle ní neměl kdo starat. Rodina tedy v Československu zůstala. A navzdory čerstvému ocenění, které sklárna obdržela od marockého sultána, četným cenám ze světových sklářských výstav a velké zkušenosti s výrobou skla se stal otec řadovým dělníkem. Pracoval později i v Tesle Lanškroun. Tenkrát byly pro výrobu rádií zapotřebí takzvané průchodky. Byl s nimi nějaký problém, táta ho ale společně s inženýrem Prousem vyřešil. Vzápětí dostal nabídku, aby v Tesle zůstal. Pracoval ve fabrice dva roky. Domů jezdil jen na neděli. Což se nelíbilo mé matce, protože jsem tehdy končil osmou třídu a potřeboval jsem podle ní tvrdší mužskou ruku. Otec později pracoval i v Železnobrodském skle, kde leštil perly ohňovky. Bylo to pro něj hodně náročné, měl už tehdy cukrovku a velké teplo mu nedělalo dobře. Ale zvládnul to.“

František Halama II. stále věřil, že nespravedlivá doba brzy odezní. Nedovedl si představit, že vláda komunistů potrvá tak dlouho.

„Byli jsme vystaveni domovním prohlídkám a výslechům StB. Tajná služba kontrolovala, zda nemáme někde schované naše umělecké sklo. Jednoho straníka i s rodinou nám nastěhovali do domu, aby nás hlídal. Když jsem chodil do šesté třídy, tak k nám přišli tajní a zapečetili nám pokoj, kde jsem měl ve skříňce školní potřeby. Tak, abych nešel do školy bez nich, muselo se esenbákům volat, aby mi věci do školy vrátili.“

V roce 1968 Halamovi věřili, že přichází okamžik, kdy komunistický režim padne, vrátí se demokracie a rodina dostane svůj majetek zpět, aby mohla pokračovat v tradici kvalitní sklářské výroby.

„Tátovi vadilo, že se u nás vyrábí nekvalitní sklo. Národní podniky kvalitu vůbec nepodporovaly, sklářům za dobrou brusičskou nebo ryteckou práci nikdy dobře nezaplatili. Celý život se otec řídil citátem od Andrewa Carnegieho, amerického ocelového magnáta a mecenáše vědy a umění: Co si dokážeš představit a čemu dokážeš uvěřit, toho lze dosáhnout. A tím jsem se řídil i já.“

Život v socialismu

František Halama III. se po dokončení chlapecké školy a osmiletky v Železném Brodě začal učit v roce 1958 v Jablonecké bižuterii nástrojařem.

„Na střední školu jsem se navzdory dvěma dvojkám na vysvědčení kvůli svému buržoaznímu původu nedostal. Chtěl jsem studovat sklářskou průmyslovku v Železném Brodě. A nemohl jsem tehdy pochopit, že mí spolužáci se čtyřkami, kteří měli rodiče v KSČ, na střední školu mohli.“

Po roce stráveném na odborném učilišti se pokusil v roce 1961 opět dostat na střední školu, vybral si strojní průmyslovku. Dostal z učiliště doporučení, absolvoval zdravotní prohlídku, ale kvůli údajně „negativnímu vztahu k socialistickému zřízení“ ho opět k dennímu studiu nepřijali. Umožnili mu pouze večerní studium.

„Chodil jsem do školy třikrát týdne od 15 do 19 hodin. V sobotu, kdy se ještě pracovalo, jsem si bral studijní volno. Škola mi vzala veškerý volný čas. Po dvou letech učňáku jsem vykonával roční praxi v nástrojárně a lisovně „U Brdičků“ v Jablonci nad Nisou. Tehdy jsem za práci dostával čtyřicet korun měsíčně.“

Kvůli základní vojenské službě studium na dva roky přerušil. Vojnu strávil v Dukle Písek, kde hrál společně s některými spolužáky z Jablonce nad Nisou házenou.

„Hráli jsme druhou ligu. Bohužel, na vojně mi lékaři diagnostikovali tuberkulózu. Poslali mě do Vysokých Tater na čtyřměsíční léčení. Když jsem se vrátil do Jablonce nad Nisou, stála ve městě už nová nástrojárna, kde mi nabídli místo kontrolora bižuterního zboží. Na večerní strojní průmyslovce jsem maturoval v roce 1968. Studium na strojárně mi později pomohlo v tom, že jsem víc rozuměl výrobě kovových forem. Jinak v době, kdy jsem začal „U Brdičků“ pracovat, postupně někteří lidé odcházeli do důchodu, já se nejdříve dostal do automatického provozu, kde se vyráběly bižuterní řetězy a později jsem se stal vedoucím lisovny a nástrojárny. A pracoval jsem ve fabrice až do roku 2002.“

František Halama III. spolu s kolegy založil vědeckotechnickou společnost a často jezdili společně do tehdejších socialistických států, kde navštěvovali různé podniky.

„Jednou jsme jeli na veletrh do Lipska v tehdejší Německé demokratické republice, bydlel jsem na privátě a v místnosti, kde jsem spal, byl stůl, který zdobily vázičky a flakónky z otcovy sklárny. Hodně mě to dojalo a byl jsem na svou rodinu hrdý.“

Hrdý mohl být i na sebe, podal řadu zlepšovacích návrhů a v řadě závodů zdokonalil technologii.

Sametová revoluce a restituce

Sametovou revoluci rodina Halamových přijala s nadšením. Návrat demokracie pro ni znamenal možnost restituovat sklářskou firmu a obnovit výrobu uměleckého skla pod značkou Halama Glass. Dosažení tohoto cíle ale nebylo vůbec jednoduché.

„Řada mých kolegů se stavěla k restituci negativně. Když nám například vraceli brusné kotouče znárodněné v roce 1948, tak jeden můj kamarád řekl parťákovi, ať do každého kotouče bouchne perlíkem. Ten mi to pak prozradil. To samé se prý odehrálo u našich unikátních kovových forem. Prý ať vezmou rozbrušovačku a vybrousí jejich originální čísla. To se pak bude těžko dokazovat, že kovové formy opravdu patří Halamům.“

Halamovi se museli dožadovat svých restitučních nároků od roku 1991 u soudu. Spis se u jabloneckého soudu jednou dokonce ztratil.

„Soudní jednání se týkalo restituce kovových forem na výrobu unikátních šachových figurek. Znalec měl vypracovat posudek, zda jsou tyto figurky původní, tedy naše, anebo nové, vyrobené v Železnobrodském skle. Spor se dlouho táhl. V roce 1995 jsem tudíž zašel na jablonecký soud a zjistil, že se soudní spis ztratil. Měl jsem naštěstí kopie. Nicméně, museli jsme se stejně obrátit na ombudsmana Otakara Motejla, aby nám pomohl. Problém s uznáním restituce kovových forem se ale stejně řešil až do roku 2004. Nakonec se v Železnobrodském skle našlo dvě stě forem, které nám museli vrátit.“

Vstřícná byla naopak sklárna Ornela v Desné v Jizerských horách. Vedení podniku dokonce pustilo Františka Halamu III. a jeho syna Roberta do továrny, aby si své kovové formy dohledali sami.

„Chodili jsme do skladu nepoužitých forem se smetáčkem, abychom odmetli prach a mohli posoudit, zda se jedná o formy mého otce, který na nich měl monogram FH a ještě evidenční číslo. My jsme to potřebovali jako důkazní materiál pro oprávněnost restituce. Měli jsme pak ještě sádrové modely, původní nákresy, podle kterých se formy vyráběly, a fotografie katalogů s výrobky mého otce.“

Počátky podnikání

S výrobou reliéfního skla neměli František a Robert Halamovi vůbec žádné zkušenosti. Jejich otec a dědeček jim detaily nepřiblížilo, protože nechtěli, aby se to v době komunistického režimu obrátilo proti nim.

„Dostali jsme nabídku naše kovové formy prodat, zájem měl zahraniční podnikatel. Doma jsme se se synem Robertem poradili, zeptal jsem se ho, jestli do toho se mnou půjde. Abych něco neodstartoval sám, a pak to po mně neměl kdo přebrat. Ale syn se mnou nadšeně do podnikání šel.“

Umělecké sklo začali nejprve vyrábět v desenských sklárnách. Podnik jejich kovové formy po desetiletí využíval, měl letité obchodní kontrakty, a pro Halamovy byla tudíž spolupráce s Ornelou v začátcích jejich podnikání výhodná.

„Kovové formy si od nás Ornela pronajala a ještě nějakou dobu používala. My jsme pomocí nich dělali své reliéfní sklo. Někteří zákazníci od Ornely rovnou přeskočili k nám. První výrobky šly do Spojených států amerických. Byly to hlavně velké reliéfní vázy a flakóny na parfémy.“

Při výrobě začali využívat brousící kuličské a hladinářské stroje, které také restituovali. I když, jak podotýká František Halama III., všechno zpět nedostali. Domnívá se, že národní podniky stihly ještě nějaké stroje v devadesátých letech prodat sklářům, kteří začali soukromničit a neměli brusy a další potřebné vybavení.

„Když jsme začínali podnikat, nebyl na Železnobrodsku dostatek brusičů, kteří byli schopni splňovat naše vysoké nároky na kvalitu. Museli jsme za nimi jezdit až na Novoborsko, kde se tamní učiliště a školy víc zaměřovaly na praxi. Na sklářské průmyslovce v Železném Brodě naopak víc vychovávali budoucí sklářské výtvarníky. Novoborští brusiči byli perfektní, jezdili jsme za nimi každý týden. My sami jsme si dělali signování, máme diamantovou jehlu a každý výrobek popisujeme jménem Halama. Máme navíc ve firmě malou brusírnu a také balírnu s expedicí.“

Poškozené kovové formy, které dostali v restituci zpět, museli Halamovi opravit. Našli zkušené rytce, kteří reliéfy na formách rydlem vypichovali a obnovili tak jejich funkčnost. Některé jsou z ocelolitiny a jiné z bronzu. František Halama si vzal na starost výrobu a Robert obchod. Zaměřili se na originalitu výrobků. Dodávali sklo nejen do Spojených států amerických, konkrétně do San Franciska, ale také například do německého Frankfurtu nad Mohanem.

„Ve Franfkurtu provozovala obchod Češka provdaná za Němce. Kousek od něj byl obchod Lalique, nejproslulejší světová značka v našem oboru, která existuje od roku 1905. Své zboží prodává za ceny o dvě nuly vyšší než my. A jak se lidé z Lalique dozvěděli, že někdo prodává podobné výrobky jako oni, hned tam vyslali prodavačku a ta naše sklo koupila.“

Nástup mladé generace

František Halama III. postupně předává vedení firmy synovi Robertovi. Narodil se v roce 1975, vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Jablonci and Nisou, zkusil rok studia na Technické univerzitě v Liberci a pak pracoval ve firmě Pavco u podnikatele Petra Pavienského, kde získal řadu užitečných zkušeností pro pozdější podnikání. Přitom pomáhal otci s restitucí majetku rodinné firmy. Spoustu času si vyžádalo soudní vymáhání majetku, naštěstí jim podle Roberta Halamy hodně pomohl rodinný přítel, právník.

„V začátcích nám pomohla získat kapitál pro podnikání provizní smlouva s Ornelou, od které jsme v restituci získali zpět kovové formy. Začali jsme v Desné vyrábět vlastní polotovary a používat vzory, které se dosud nedělaly. Chtěli jsme, aby Ornela, která využívala naše kovové formy, vyráběla sklo přesně v té podobě, v jaké ho navrhli designéři mého dědečka. Ornela to totiž nedělala. Zaměstnanci si zvykli na to, že za socialismu se některé prvky náročné na ruční zpracování vypouštěly a reliéfní sklo, které šlo do prodeje, v podstatě vypadalo skoro jako polotovar. Kvalita jejich skla nebyla dobrá. Nakonec jsme se dohodli na ukončení spolupráce.“

Halamovi si odvezli z Ornely všechny své kovové formy. A výrobní kapacity začali hledat v jiných sklárnách. František i Robert Halamovi byli vzděláním strojaři, uměli si kovové formy opravit, ale se sklářskou výrobou neměli zkušenosti. Neznali potřebné technologie, broušení, povrchové zušlechťování a další potřebné výrobní postupy. Neměli ani zkušenosti s obchodem, chyběly jim kontakty a hlavně finanční prostředky.

„Naštěstí byli kolem nás lidé, kteří se nám snažili pomoct. Někteří ještě znali mého dědečka. Třeba brusiči, kteří se u něj učili nebo pracovali v jeho manufaktuře. A ti nám skvěle radili, některé výrobky nám dokonce brousili. Například pro nás vytvářeli z torz kovových forem, nákresů a z katalogů první vzorky. Nebyli jsme ale vždy úspěšní, některé investice se nevyplatily, zažili jsme i obchodní nezdary. Nad vodou nás ale drželo vědomí, že naše snaha obnovit rodinnou sklářskou tradici má smysl.“

Halamovi si museli půjčit peníze. Vše, co vydělali, ihned vraceli do firmy. Pochopili, že nemohou mít jen pár druhů výrobků, ale dvacet, třicet. A že musí mít kvalitní katalog a originální vzory.

„Máme podobný model výroby jako náš dědeček. Nepořídili jsme si vlastní sklářskou huť, kde by se sklo tavilo. Spolupracujeme ale se sklárnami po celé republice, vozíme k nim naše kovové formy a oni nám vyrobí polotovar nebo utaví speciální sklovinu, kterou potřebujeme. V požadované barvě i složení. My jsme vždy u toho, hlídáme si proces výroby a kvalitu, protože ta kvalita je pro nás nejdůležitější. Z prvovýroby se polotovary vozí k nám k dalšímu zpracování. I po pětadvaceti letech, kdy jsme obnovili tradiční rodinnou sklářskou výrobu, využíváme externí brusiče. Machry, kteří na výrobku udělají třeba jeden úkon. Zapotřebí jich je ale i patnáct, dvacet.“

Obchodní kontakty získávali Halamovi postupně, někteří zákazníci k nim přešli v době, kdy Ornela přestala vyrábět umělecké sklo pomocí jejich kovových forem. Halamovi se domluvili s obchodníky, které jejich výrobky prezentovali a prodávali. V letech 1995–1996 vyváželi sklo prostřednictvím Skloexportu a Jablonexu. Velkou zkouškou pro jejich ruční výrobu byla zakázka ze Spojených států amerických. Jednalo se o šest tisíc flakónů na parfémy v pěti barevných odstínech.

„Byla to náročná výrobní a logistická zátěž, hlavně kvůli nutnosti zkoordinovat práci externích brusičů. Neměli jsme ještě navíc dobře vybavenou provozovnu. Takže tahle velká zakázka byla pro nás velkou výzvou. Zvládli jsme ji ale perfektně! A získali tak další finanční prostředky pro rozvoj firmy.“

Robert Halama pochopil, že si bude muset vylepšit angličtinu a získat další ekonomické vzdělání. Proto odcestoval na jazykový kurz do Velké Británie. V Praze se pak zúčastňoval několikaměsíčních kurzů podporujících exportní praxi, kterou organizovala agentura CzechTrade. V tom období již byla několik let zapojená do firemního procesu i jeho sestra Olga, která měla na starosti výstupní kontrolu zboží a každodenní administrativu.

„Začal jsem rovněž jezdit na zahraniční výstavy a na nich jsem oslovoval další zákazníky. S otcem jsme odletěli do Číny a prezentovali naše sklo v Pekingu a Šanghaji. V roce 2006 následovala cesta do Maroka, Francie, Spojených arabských emirátů a dalších zemí, kde jsme cítili potenciál, že by měli zájem o naše reliéfní sklo. Pochopili jsme, že pro určité trhy jsou nevhodné například figurální reliéfy, tedy hlavně pro muslimský svět, tam se pak uplatnily florální a geometrické motivy. Prostě jsme sortiment přizpůsobovali jednotlivým kulturám.“

V roce 2007 získal František Halama III. titul Živnostník roku Libereckého kraje. Pro podnikání to znamenalo zásadní posun. Firma dostala možnost získat zajímavé státní zakázky, vyráběla protokolární dary jak pro ministerstva, tak pro Senát České republiky.

„Protokolární dary jsou velmi důležité. Je to forma uznání a dobré vůle. Reprezentují Českou republiku a musí být tedy výjimečné.“

V roce 2008 vyrobila firma Halama Glass skleněné plakety pro Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci, náhrdelníky pro obchodní dům Harrods v Londýně a v rámci předsednictví České republiky v Evropské unii v roce 2009 Lva Senátu. V roce 2010 byla předána první soška Lva Senátu bývalému prezidentovi Václavu Havlovi.

Do Japonska pak začali vyvážet lahve na destiláty, skleničky, vázy, dózy na šperky, svíčky, ovoce, sušenky a sladkosti.

„Japonsko je specifické ve vnímání barev, tvarů ale i třeba v počtu skleniček v soupravách.“

Pro malajského krále vyrobili v roce 2012 skleněnou dýku dekorovanou zlatem.

„Malajský velvyslanec přivezl předlohu. Vyrobilo se pět kusů, čtyři pak putovaly do Malajsie.

Halamovi začali ještě více cestovat a prezentovat své sklo po světě. Výstavy a prezentace měli v Barmě, na Filipínách, v Indonésii, Pákistánu, Kazachstánu, Ázerbajdžánu nebo Iráku.

V roce 2019 Robert Halama navštívil Indii, kam odcestoval společně se svým synem Františkem IV., který studuje Obchodní akademii v Turnově. Firma Halama Glass se stala nedílnou součástí mise českých sklářů v Dillí a Bombaji s názvem „Příběh českého skla“. Akci zorganizovalo Velvyslanectví České republiky v Indii společně se zahraniční kanceláří CzechTrade a honorární konzulkou v Bombaji Rashmi Jolly.

„Vnučce jednoho z největších duchovních vůdců Indie Mahátma Gándhího Sonie jsme v Dillí předali skleněnou sošku Gándhí, která vycházela z původních dědečkových forem. Paní Sonia byla nesmírně překvapená a dojatá.“

V roce 2020 Halamovi vyrobili kolekci protokolárních darů pro cestu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. O rok později začali skláři spolupracovat se značkou Supreme, která se zaměřuje na módní průmysl a na mladé lidi.

„Chtěli něco kvalitního, skleněného, s naším rukopisem, a aby neslo jejich značku. Vyrobili jsme tedy zbrusu novou kovovou formu, která vycházela z našeho osmdesát let starého výrobku. Byli jsme velice poctěni, že tato prestižní značka konvenuje s naším původním reliéfním vzorem.“

Ve stejné době se Robertovi Halamovi podařilo dojednat zajímavé kontrakty v Turecku.

„Pro nás je to nový trh, vlastně na rozhraní Evropy a Asie, zákazník se jeví jako stabilní obchodní partner, má zkušenosti s prodejem českého skla a provozuje několik obchodů po Turecku.“

Sklo z firmy Halama Glass a také původní výrobky Františka Halamy II. je rovněž zastoupeno jak v řadě muzejních sbírek, tak u soukromých sběratelů v Evropě či ve Spojených státech amerických. Halamovi se také pravidelně zúčastňují i prezentačních akcí v tuzemsku, například festivalu Skleněné městečko v Železném Brodě. Podporují i projekt Křišťálové údolí, který propojuje společnými prezentačními akcemi výrobce skla, bižuterie a šperků, muzea, galerie a sklářské školy.

„Je to úžasný projekt, jak dostat další turisty a také potenciální zákazníky do našeho výjimečného regionu, kde jsou stovky šikovných sklářů, brusičů, malířů skla, šperkařů a uměleckých výtvarníků. A kde máme unikátní sklářské školy, muzea a galerie. Křišťálové údolí se proto snažíme propagovat i při našich prezentačních akcích v zahraničí.“

Krize

S první krizí po obnově podniku se Halamovi potýkaly po teroristických útocích v New Yorku a Washingtonu 11. září 2001.

„Postihla sice hlavně americké zákazníky a hospodářský růst této země, ale i my měli méně zakázek. Naštěstí jsme už byli významně orientováni na asijské trhy, což nás v podstatě zachránilo.“

Jak vypráví Robert Halama dál, následující krize firma zažila kvůli nesolidnímu jednání některých obchodních partnerů nebo v důsledku špatných technologických postupů, které znemožnily dodat zakázku klientovi.

„Jako malá firma jsme pak měli velké finanční problémy. Nakonec jsme je s vypětím sil a s velkými nervy překonali. Pomohla nám hlavně rodina a rodinní přátelé.“

Stejně jako stovky dalších firem v České republice postihla Halamovi i covidová krize. Nemohli osobně prezentovat své umělecké sklo v zahraničí, zrušeny byly výstavy, zavřené byly obchody u nás i v cizině.

„Na druhou stranu jsme mohli bez stresu realizovat své tuzemské projekty, které byly rozjednané ještě před pandemií koronaviru a dokončit i vývoj nové kolekce protokolárních darů.“

V roce 2022 vypukla na Ukrajině válka a začala energetická krize. Skláři se potýkají s vysokými cenami energií a hrozbou nedostatku plynu. Jak připomíná Robert Halama, ve sklářském průmyslu hraje cena energie významnou roli. Sklo se většinou taví v pecích vytápěných plynem. Velké množství energie se spotřebuje i při broušení skla,

„Tyto problémy mají samozřejmě i další firmy. My ale navýšení nákladů nemůžeme příliš promítnout do ceny, takže ukrajujeme ze svých zisků. Musíme se s tím ale nějak vypořádat.“

Budoucnost sklářské firmy

Syn Roberta Halamy František IV. se připravuje na to, až se plně zapojí do řízení rodinné firmy. Na Obchodní akademii v Turnově si zvolil za hlavní předměty ekonomiku a účetnictví, studuje navíc jazyky. Ve firmě také zkouší brousit sklo a další techniky zušlechťování, aby poznal, jak je to náročné a získal zkušenosti z praxe ve výrobě a uměl dobře unikátní produkty prezentovat, nabízet, a prodávat.

„Nové zákazníky bych chtěl hledat i prostřednictvím sociálních sítí. Myslím si, že bychom mohli získat nové zakázky v Jižní Americe, například v Brazílii nebo Kolumbii."

Vizi do budoucnosti má i jeho otec Robert Halama.

„Chtěli bychom udržet, co tady dvacet pět let a s našimi předky dokonce devadesát let budujeme. Nemáme ambici stát se velkou firmou s vysokým počtem spolupracovníků a velkým obratem. Držíme se totiž stále stejné filosofie: vyrábět kvalitní sklo a co nejlépe reagovat na speciální požadavky zákazníků. Doposud čerpáme z archivu původní dědečkovy firmy, ale možná i dcera Zuzana, která se začala zabývat studiem designu, může v budoucnu přinést do rodinné firmy určitou invenci. Jsme si vědomi toho, že je ve světě stále dost klientů, kteří jsou schopni dobře zaplatit za kvalitní zboží. Možná se ho vyrobí méně, nicméně je třeba, aby byli všichni ti, co naše umělecké sklo vyrábějí, dobře za svou kvalitní práci zaplaceni. Aby to byl pro další generace signál, že je v našem sklářském průmyslu potenciál, a že má cenu se u nás v České republice dál na výrobu skla zaměřovat a v rámci dalšího rozvoje našeho oboru zkvalitňovat české sklářské školy.“

 

Ivana Bernáthová