Katalog KVKLI

Josef Kalik

7. 2. 1909 Mirohošť - 6. 1. 1968 Liberec

odbojář volyňský Čech sokol cukrář podnikatel

Medailon

„V roce 1944 mně sebrali Němci a zavřeli do pracovního tábora, odkud jsem ale uprchl dne 19. března 1944 přes frontu do SSSR. Tam mně Rusi vyšetřovali a když zjistili, že jsem Čech a že se hlásím do čsl. armády, byl jsem ihned do této přidělen.“

 

Dne 7. února 1909 v Mirohošti na Volyni přibyl do rodiny bednářského mistra a rolníka Josefa Kalika st. jeho druhý syn Josef. Otec i matka Barbora, rozená Koblihová, se rovněž narodili v carském Rusku, avšak patřili do skupiny volyňských Čechů. V Mirohošti Josef Kalik navštěvoval sedmitřídní ruskou obecnou školu. Po převzetí této části Volyně obnoveným Polskem v roce 1920 odešel do Dubna, kde se vyučil cukrářskému řemeslu. V letech 1926–1933 pak působil u rovenského cukráře Josefa Vyleťala. V tomto období se seznámil s Vyleťalovou neteří Evženií, s níž se roku 1936 oženil a ve druhé polovině třicátých let si v Dubně založil vlastní cukrárnu i s pekárnou a kavárnou. Po zániku Polska v roce 1939 se Dubno stalo součástí Sovětského svazu. Josef Kalik proto přišel o svou živnost a v pekárně pracoval jako vedoucí. V roce 1944 byl Němci odveden do pracovního tábora, odkud se mu podařilo utéci na sovětskou stranu, kde se přihlásil do československé zahraniční armády. Do jejích řad nastoupil 28. března 1944 v Rovně a byl začleněn k 3. praporu 1. československé samostatné brigády. Jako československý voják se posléze zúčastnil bojů v Karpatsko-dukelské operaci, osvobozování Slovenska včetně dobývání Liptovského Mikuláše i závěrečného tažení na Moravu, kde ho v Prostějově zastihl konec války.

Po demobilizaci odešel do Liberce, ve kterém do jara 1947 provozoval cukrárnu v Sokolské ulici. Poté se i s celou rodinou přestěhoval do ulice 5. května, kde se stal národním správcem firmy Ullrich, vlastnící někdejší Vídeňskou cukrárnu. Živnost mohl Josef Kalik provozovat do počátku padesátých let, kdy mu byla znárodněna. Jako její vedoucí zde působil do roku 1952, než odešel zastávat rovněž vedoucí pozici do františkovské provozovny Severočeských pekáren a cukráren. Zemřel náhle 9. ledna 1968 v Liberci.

Mládí

Dne 7. února 1909 v Mirohošti na Volyni přibyl do rodiny bednářského mistra a rolníka Josefa Kalika st. jeho druhý syn Josef. Otec i matka Barbora, rozená Koblihová, se rovněž narodili v carském Rusku, avšak patřili do skupiny volyňských Čechů, kteří sem od konce šedesátých let devatenáctého století přicházeli z českých zemí za kvalitní a levnou zemědělskou půdou.[1] Dohromady měli Josef a Barbora Kalikovi šest dětí, tři syny a tři dcery.[2] Syn Josef nastoupil ve druhém roce první světové války do sedmitřídní ruské obecné školy v Mirohošti. Během doby, kdy ji navštěvoval, probíhaly i nadále boje mezi Ruskem a Centrálními mocnostmi, na které po ukončení celosvětového konfliktu navázala válka rusko-polská. Po odražení Rudé armády polskými vojsky v roce 1920 se většina Volyňské oblasti včetně Mirohošti stala součástí nově vzniklé Polské republiky.[3]

Cukrářem na Volyni

Docházku na obecné škole tak Josef Kalik ukončil již jako polský státní příslušník. Poté odešel do Dubna, kde se u českého cukráře Štorka učil tři roky řemeslu. V letech 1926–1933 pak působil u rovenského cukráře Josefa Vyleťala. Do roku 1929 pracoval jako tovaryš, posléze pak již coby vyučený cukrář.[4] V tomto období se seznámil s Vyleťalovou neteří Evženií, s níž se roku 1936 oženil. Mezitím se ale navrátil do Dubna, kde společně s celoživotním kamarádem Antonínem Cinertem založil společnou cukrárnu.[5] Po čase se jejich cesty po vzájemné dohodě rozešly, a tak Josef Kalik začal podnikat zcela samostatně. Díky prosperujícímu podniku mohl brzy cukrárnu rozšířit o pekárnu a kavárnu s celkem dvaceti zaměstnanci. Současně se 14. června 1934 stal cukrářským mistrem.[6] Ve volném čase se věnoval záležitostem v obchodní komoře, které byl členem a aktivně působil v sokolské jednotě. Šťastné období bylo završeno roku 1937, kdy se mu narodila dcera Alena.

O dva roky později již ale stále se zhoršující celosvětové události dostihly i Volyňskou oblast, která byla zabrána nejprve německou a posléze Rudou armádou. S tím byl spojen i konec svobodného podnikání, a proto se Josef Kalik stal 20. září 1939 vedoucím družstevní pekárny a cukrárny. Do napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v červnu 1941 pekárna dodávala chléb krom obyvatelstva i pro Rudou armádu. Po německém vpádu musela občasně péci pro Wehrmacht. Pekárna denně produkovala patnáct set bochníků chleba.[7] Ke změně situace došlo teprve v roce 1944, kdy byl Josef Kalik na počátku roku Němci náhle odveden do pracovního tábora, z něhož se mu podařilo utéci na sovětskou stranu, kde se přihlásil do československé zahraniční armády.[8] Do jejích řad nastoupil 28. března 1944 v Rovně a byl začleněn ke štábní rotě 3. praporu 1. československé samostatné brigády.[9] O devět dní dříve se mu narodil syn Jiří.[10]

Osvobozování Československa

V československé armádě sloužil společně se svými bratry Antonínem a Václavem. Všichni bratři byli na odvodu přiděleni k 3. praporu. Nejmladší z bratrů Antonín později padl 30. ledna 1945 při osvobozování okolí Liptovského Mikuláše.[11] Jako řadový voják prodělal Josef Kalik boje při Karpatsko-dukelské operaci, následně pomáhal osvobozovat Slovensko a po dobytí Liptovského Mikuláše a dosažení Žiliny se s 1. čs. samostatnou brigádou přesunul na Moravu. Zde jej zastihl konec bojů 8. května 1945 u Prostějova. Navzdory tomu, že prodělal mnoho těžkých bojů, nebyl za celou válku zraněn.[12] Po kapitulaci německé armády se zúčastnil 17. května 1945 slavnostní přehlídky v Praze a následně sloužil na Žatecku, než v roce 1946 odešel do civilu.

Nový domov v Liberci

Po demobilizaci se přistěhoval do Liberce, ve kterém do jara 1947 provozoval cukrárnu v Sokolské ulici. Poté se i s celou rodinou přestěhoval do ulice 5. května, kde se stal národním správcem firmy Ullrich, vlastnící někdejší Vídeňskou cukrárnu. Živnost mohl Josef Kalik provozovat do počátku padesátých let, kdy mu byla znárodněna. Jako její vedoucí zde poté působil do roku 1952, než odešel zastávat rovněž vedoucí pozici do františkovské provozovny Severočeských pekáren a cukráren. Zemřel náhle 9. ledna 1968 ve věku padesáti devíti let.[13]

 

Jan Hnělička


[1] SOkA Louny, f. Okresní úřad Louny, kt 14, Vystěhovalecká agenda do Ruska.

[2] Soukromý archiv rodiny Kalíků, Rodokmen Kalíků.

[3] K tématu volyňských Čechů VACULÍK, Jaroslav. Dějiny volyňských Čechů II. Praha: Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, 1998, 191 s. ISBN 80-901878-8-9. a RICHTER, Karel. Historické drama volyňských Čechů. Praha: Epocha, 2015, 431 s. ISBN 978-80-7425-244-0.

[4] Soukromý archiv rodiny Kalíků, Cechovní diplom Josefa Kalika 1930.

[5] Antonín Cinert později vstoupil rovněž do 1. čs. armádního sboru v SSSR a v poválečném období se jako cukrář usadil v severočeském Liberci. VÚA – VHA Praha, f. Sbírka 24, Kmenový list Antonín Cinert, nar. 1909.

[6] Soukromý archiv rodiny Kalíků, Dyplom Mistrzowsky Josef Kalik 1934.

[7] Soukromý archiv rodiny Kalíků, Vzpomínky na Josefa Kalika.

[8] VHA, Osvědčení podle zákona 255/1946 Sb., Josef Kalik, č. j. 86753/47, .

[9] Tamtéž.

[10] Soukromý archiv rodiny Kalíků, Rodokmen Kalíků.

[11]Databáze VHA: Antonín Kalik. Vojenský ústřední archiv [online]. [vid 12. 12. 2019]. Dostupné z: http://vuapraha.cz/soldier/14959902; Volyňští Češi: Antonín Kalík [online]. [vid 12. 12. 2019]. Dostupné z: https://www.volynaci.cz/volynsti-cesi/5132/.

[12] VHA, Osvědčení podle zákona 255/1946 Sb., č. j. 86753/47, Josef Kalik.

[13] Soukromý archiv rodiny Kalíků, Vzpomínky na Josefa Kalika.

Místa působení

Výběrová bibliografie

Knihy

ANDREJS, Jaroslav a Julius ŠIF. Směr: Praha!: bojová cesta československé jednotky ze sovětského svazu do vlasti. Praha: Naše vojsko, 1946, 214 s.

BROŽ, Miroslav a Milan KOPECKÝ. Československé vojenské jednotky na východě: svědectví dokumentů, fotografií a věcných exponátů o vzniku a bojové činnosti 1. čs. armádního sboru v SSSR. Praha: Československá legionářská, 2019, 494 s. ISBN 978-80-7557-200-4.

BROŽ, Miroslav. 1. československý armádní sbor v SSSR a Karpatsko-dukelská operace 1944. Praha: Československá obec legionářská, 2014, 54 s. ISBN 978-80-87919-33-0.

ČAPKA, František, Lubomír SLEZÁK a Jaroslav VACULÍK. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005, 359 s. ISBN 80-7204-419-2.

HRABICA, Pavel a Zdeněk HRABICA. Muž, který velel mužům: Životní příběh armádního generála Karla Klapálka. Praha: MF, 1988, 197 s.

HRABICA, Pavel a Zdeněk HRABICA. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Praha: Mladá fronta, 2006, 334 s. ISBN 80-204-1408-8.

KLAPÁLEK, Karel. Ozvěny bojů. 3. vyd. Praha: Naše vojsko, 1987, 284 s.

KLÍPA, Bohumír a Eduard ČEJKA. Za svobodu Československa: Kapitoly z dějin čs. vojen. jednotky v SSSR za 2. světové války. Praha: Naše vojsko, 1960, 563.

KOŠUTOVÁ, Olga. Voják vypravuje: cesta generála Karla Klapálka za druhé světové války. Brno: Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1948, 267 s.

RESSEL, Alfred. Mé cesty válkou. Praha: MF, 1975, 377 s.

RICHTER, Karel. Apokalypsa v Karpatech: čs. východní odboj bez cenzury a legend. 2. vyd. Brno: Jota, 2017, 495 s. ISBN 978-80-7565-243-0.

RICHTER, Karel. Dobývání domova: osvobození Československa bez cenzury a legend. II. část. Praha: Ostrov, 2005, 303 s. ISBN 80-86289-39-7.

RICHTER, Karel. Dobývání domova: osvobození Československa bez cenzury a legend. I. část. Praha: Ostrov, 2005, 279 s. ISBN 80-86289-37-0.

RICHTER, Karel. Historické drama volyňských Čechů. Praha: Epocha, 2015, 431 s. ISBN 978-80-7425-244-0.

SPURNÝ, Matěj. Nejsou jako my: česká společnost a menšiny v pohraničí (1945–1960). Praha: Antikomplex, 2011, 373 s. ISBN 978-80-904421-3-9.

SVOBODA, Ludvík. Cestami života. Praha: Otovo nakladatelství, 2009, 356 s. ISBN 978-80-7360-878-1.

SVOBODA, Ludvík. Z Buzuluku do Prahy. 8. vyd. Praha: Naše vojsko, 1981, 493 s.

SÝKORA, Jan. Slavná bojová cesta československé vojenské jednotky v SSSR. Praha: Naše vojsko, 1955, 154 s.

VACULÍK, Jaroslav. České menšiny v Evropě a ve světě. Praha: Libri, 2009, 319 s. ISBN 978-80-7277-397-8.

VACULÍK, Jaroslav. Dějiny volyňských Čechů. Praha: Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, 1998, 191 s. ISBN 80-901878-5-4.

VACULÍK, Jaroslav. Reemigrace a usídlování volyňských Čechů v letech 1945–1948. 2. vyd. Brno: UJEP, 1987, 212 s.

Vznik a bojová cesta 1. čs. samostatné brigády v SSSR. Praha: Magnet, 1978, 73 s.

Citace

HNĚLIČKA, Jan. Josef Kalik. Databáze regionálních osobností [online databáze]. Krajská vědecká knihovna v Liberci, @2021. Datum aktualizace 07. 03. 2021, [cit. 2021-07-30]. Dostupné z: https://www.osobnostilibereckehokraje.cz/osobnosti/id:21680