Josef Kalik

„V roce 1944 mně sebrali Němci a zavřeli do pracovního tábora, odkud jsem ale uprchl dne 19. března 1944 přes frontu do SSSR. Tam mně Rusi vyšetřovali a když zjistili, že jsem Čech a že se hlásím do čsl. armády, byl jsem ihned do této přidělen.“

Dne 7. února 1909 v Mirohošti na Volyni přibyl do rodiny bednářského mistra a rolníka Josefa Kalika st. jeho druhý syn Josef. Otec i matka Barbora, rozená Koblihová, se rovněž narodili v carském Rusku, avšak patřili do skupiny volyňských Čechů. V Mirohošti Josef Kalik navštěvoval sedmitřídní ruskou obecnou školu. Po převzetí této části Volyně obnoveným Polskem v roce 1920 odešel do Dubna, kde se vyučil cukrářskému řemeslu. V letech 1926–1933 pak působil u rovenského cukráře Josefa Vyleťala. V tomto období se seznámil s Vyleťalovou neteří Evženií, s níž se roku 1936 oženil a ve druhé polovině třicátých let si v Dubně založil vlastní cukrárnu i s pekárnou a kavárnou. Po zániku Polska v roce 1939 se Dubno stalo součástí Sovětského svazu. Josef Kalik proto přišel o svou živnost a v pekárně pracoval jako vedoucí. V roce 1944 byl Němci odveden do pracovního tábora, odkud se mu podařilo utéci na sovětskou stranu, kde se přihlásil do československé zahraniční armády. Do jejích řad nastoupil 28. března 1944 v Rovně a byl začleněn k 3. praporu 1. československé samostatné brigády. Jako československý voják se posléze zúčastnil bojů v Karpatsko-dukelské operaci, osvobozování Slovenska včetně dobývání Liptovského Mikuláše i závěrečného tažení na Moravu, kde ho v Prostějově zastihl konec války.

Po demobilizaci odešel do Liberce, ve kterém do jara 1947 provozoval cukrárnu v Sokolské ulici. Poté se i s celou rodinou přestěhoval do ulice 5. května, kde se stal národním správcem firmy Ullrich, vlastnící někdejší Vídeňskou cukrárnu. Živnost mohl Josef Kalik provozovat do počátku padesátých let, kdy mu byla znárodněna. Jako její vedoucí zde působil do roku 1952, než odešel zastávat rovněž vedoucí pozici do františkovské provozovny Severočeských pekáren a cukráren. Zemřel náhle 9. ledna 1968 v Liberci.

„1944 haben mich die Deutschen gefangen genommen und in ein Arbeitslager gesteckt, von wo ich aber am 19. März 1944 über die Front in die UdSSR geflohen bin. Dort haben mich die Russen untersucht und als sie feststellten, dass ich ein Tscheche bin und mich zur tschechoslowakischen Armee melde, wurde ich dieser sofort zugeteilt.“

Am 7. Februar 1909 wurde in Mirohošť in Wolhynien Josef Kalik als zweiter Sohn in die Familie des Küfermeisters und Bauern Josef Kalik Sr. geboren. Sein Vater und seine Mutter Barbora, geborene Koblihová, wurden ebenfalls im zaristischen Russland geboren, gehörten jedoch zur Gruppe der Wolhynien-Tschechen. In Mirohošť besuchte Josef Kalik die siebenklassige russische Volksschule. Nach Übernahme dieses Teils von Wolhynien durch das wieder errichtete Polen im Jahr 1920 ging er nach Dubno, wo er das Konditorenhandwerk erlernte. In den Jahren 1926–1933 war er beim Rownoer Konditor Josef Vyleťal tätig. In dieser Zeit lernte er Vyleťals Nichte Evženie kennen, die er 1936 heiratete. In der zweiten Hälfte der dreißiger Jahre gründete er in Dubno seine eigene Konditorei mit Bäckerei und Café. Nach dem Untergang Polens im Jahr 1939 wurde Dubno der Sowjetunion angegliedert. Josef Kalik verlor deshalb sein Geschäft und arbeitete als Leiter in der Bäckerei. 1944 wurde er von den Deutschen in ein Arbeitslager gebracht, von wo ihm die Flucht auf die sowjetische Seite gelang, wo er sich zur tschechoslowakischen Auslandsarmee meldete. In diese trat er am 28. März 1944 in Rowno ein und wurde dem 3. Bataillon der 1. Tschechoslowakischen selbstständigen Brigade zugeordnet. Als tschechoslowakischer Soldat beteiligte er sich dann an den Kämpfen in der Karpaten-Dukliner Operation, an der Befreiung der Slowakei, einschließlich der Eroberung von Liptovský Mikuláš und dem letzten Zug nach Mähren, wo er in Prostějov das Kriegsende erlebte.

Nach der Demobilisierung ging er nach Liberc, wo er bis zum Frühjahr 1947 eine Konditorei in der Straße Sokolská betrieb. Danach zog er mit seiner ganzen Familie in die Straße 5. května um, wo er zum nationalen Verwalter der Firma Ullrich wurde, die die einstige Wiener Konditorei besaß. Sein Geschäft konnte Josef Kalik bis Anfang der fünfziger Jahre betreiben, als es verstaatlicht wurde. Er war hier bis 1952 als Leiter tätig, als er zu der Františkover Betriebsstelle des Unternehmens Severočeské mlýny a pekárny (Nordböhmische Mühlen und Bäckereien) wechselte, wo er ebenfalls die Führungsposition übernahm. Er verstarb unerwartet am 9. Januar 1968 in Liberec.

“In 1944 the Germans arrested me and sent me to a labour camp, but I escaped on March 19, 1944, across the front to the USSR. There the Russians investigated me and when they found out I was Czech applying to the Czechoslovak Army, I was immediately assigned there.”

On February 7, 1909, the second son Josef was born in the family of the cooper and peasant Josef Kalik, Sr. The father and the mother Barbora, née Koblihová, were both born in the tsarist Russia, but they were part of Volhynian Czechs. In Myrohoshcha, Josef Kalik attended the 7-grade Russian elementary school. When Poland took over this part of Volhynia in 1920, he left to Dubno, where he completed his training to be pastry baker. In 1926–1933 he worked at the Rivne confectioner, Josef Vyleťal. At this time, he met Mr. Vyleťal’s niece Evženie, whom he married in 1936 and in late 1930s he opened his own confectionery in Dubno with a bakery and  café. After the fall of Poland in 1939, Dubno became part of Soviet Union. Josef Kalik lost his shop and worked in the bakery as a manager. In 1944, the Germans sent him to a labour camp, yet he succeeded in escaping to Soviets, where he applied to join the Czechoslovak Foreign Army. He joined this on March 28, 1944, in Rivne and was assigned to the 3rd Battalion of the 1st Czechoslovak Independent Brigade. As a Czechoslovak soldier he took part in combat in the Carpatho-Dukla campaign, liberation of Slovakia including seizure of Liptovský Mikuláš and the final campaign to Moravia and he saw the end of the war in Prostějov.

Once demobilized he moved to Liberec, where he ran a confectionery in Sokolská street. Then he moved to the street 5. května with his family, where he became national administrator of Ullrich company, which used to own the Vienna Café. Josef Kalik was allowed to run his trade until early 1950s, when it was nationalized. As a manager he worked here until 1952 before leaving to become manager of North-Bohemian Mills and Bakeries in the neighbourhood of Františkov. He died unexpectedly on January 9, 1968, in Liberec.