Katalog KVKLI

Bedřich Procházka

12. 1. 1914 Horní Růžodol, Liberec - 12. 6. 1965 Praha

odbojář letec radiotelegrafista

Medailon

 „Jakmile bylo dílo zkázy dokonáno, začaly světlomety pátrat po nás. Nastala divoká honička, motory řvaly na plný plyn, střídavé měnění otáček jednotlivých motorů, únik vlevo, vpravo, dolů a hned nahoru, to jak nás chapadla strašlivé nestvůry smrti hledala…“

 

Bedřich Procházka se narodil v Horním Růžodole 12. ledna 1914. Jeho otec Jan zde vykonával funkci posunovače u státních drah. Matka Anna, rozená Hrdinová, byla libereckou rodačkou. V Horním Růžodole Bedřich Procházka vychodil nejprve obecnou a měšťanskou školu, na což navázal třemi lety studií na průmyslové škole. Po jejím absolvování nastoupil roku 1933 prezenční službu u Leteckého pluku 1 na letišti Kbely. Ve vojenském letectvu zůstal i po uplynutí dvouleté lhůty a u stejného pluku působil až do dubna 1938. Poté pracoval jako civilní zaměstnanec vojenské správy na letecké povětrnostní stanici na letišti Leteckého pluku 3 v Malackách, než se musel v březnu 1939 navrátit do Čech.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava dospěl k rozhodnutí okupovanou vlast opustit a přes takzvanou Balkánskou cestu se dostal do Francie. Zde v dubnu 1940 vstoupil do zahraniční armády. Do bojů však již zasáhnout nestačil a 24. června 1940 se evakuoval do Velké Británie. Poté vstoupil do řad Britského královského letectva, ve kterém absolvoval výcvikové kurzy a na počátku roku 1941 byl převelen k 311. československé bombardovací peruti. Se svou jednotkou pomáhal ničit vojenské a strategické cíle v Německu i v okupovaných zemích západní Evropy. V roce 1942 odešel k Československé operační výcvikové jednotce bombardovacího letectva jako instruktor radiotelegrafistů. Do bojových letů se opětovně zapojil až v listopadu 1942, kdy se navrátil k bombardovací peruti. V červnu 1943 ukončil činnost u výkonného personálu a nadále působil jako vedoucí signalizace až do konce druhé světové války.

Po návratu do Československa sloužil u Letecké dopravní skupiny v Ruzyni, než v lednu 1946 demobilizoval a jako navigátor/radiotelegrafista získal zaměstnání u Československých aerolinií. Z jejich řad byl v roce 1949 odejit a započalo několik let sledování a šikanování ze strany Státní bezpečnosti. K aviatice se Procházka navrátil po roce 1956, kdy se stal náměstkem náčelníka letiště v Ruzyni. Zemřel předčasně 12. července 1965 v Praze.

Mládí

Bedřich Procházka se narodil v půl desáté dopoledne v Horním Růžodole u Liberce 12. ledna 1914. Jeho devětadvacetiletý otec Jan pocházel z Krchleb a na severu Čech vykonával funkci posunovače u státních drah. O čtyři roky mladší matka Anna, rozená Hrdinová, byla libereckou rodačkou. Společně se seznámili ve druhém decenniu minulého století a do manželství vstoupili 5. července 1913. Jelikož Jan Procházka byl příslušen do církve evangelické, byl i jeho první potomek 22. ledna 1914 pokřtěn jako evangelík.[1]

Krátce po ukončení první světové války a vzniku Československé republiky nastoupil mladý Bedřich Procházka do obecné školy, ve které vychodil pět tříd a následně pokračoval čtyřmi roky studií na škole měšťanské. Po jejím absolvování se rozhodl pro kariéru technika, a proto nastoupil na průmyslovou školu, kde absolvoval tři třídy. Vzhledem k tomu, že vyrůstal v převážně německojazyčném prostředí, ovládal od dětství oba jazyky.[2]

Prvorepublikovým letcem

V roce 1933 byl povolán k výkonu prezenční služby u Československé branné moci, kterou nastoupil 1. listopadu téhož roku u Leteckého pluku 1 na letišti ve Kbelích. Po ukončení dvouleté služby a absolvování poddůstojnické školy radiotelegrafistů v Čáslavi v letech 1933–1934 se rozhodl v řadách armádního letectva pokračovat. Jako četař délesloužící u stále stejné jednotky vytrval až do 15. dubna 1938. Do té doby vykonal i školení kulometné obrany proti letadlům a v roce 1937 také kurz správců leteckých povětrnostních stanic v Prostějově. Poté byl coby civilní zaměstnanec vojenské správy pověřen správou letecké povětrnostní stanice na letišti Leteckého pluku 3 v Malackách na Slovensku, kde vytrval až do nuceného odchodu 30. března 1939. Po návratu do Čech, respektive nově vzniklého Protektorátu Čechy a Morava působil od 4. dubna 1939 jako telegrafista na civilním letišti v Praze-Ruzyni. Práci zde vykonával až do 14. srpna téhož roku. Poté se již naplno věnoval přípravám na útěk do zahraničí, kde se měla formovat československá zahraniční armáda.[3]

K odchodu z okupované vlasti ho kromě vojenské přísahy mohl vést rovněž pozitivní příklad jeho strýce z matčiny strany. Liberecký rodák František Hrdina totiž v čase první světové války sloužil nejprve u rakousko-uherského 94. pěšího pluku, dokud na srbské frontě nepadl do zajetí. V roce 1916 se přihlásil do 1. srbské dobrovolnické divize, se kterou bojoval na straně dohodových vojsk v Dobruži a po přesunu do Francie vstoupil do řad 21. československého střeleckého pluku, s nímž prožil válečné nasazení u Terronu.[4] Po válce se navrátil do rodného města, ve kterém pracoval na poště a stal se členem místní jednoty Československé obce legionářské.[5] Zkušenost z boje za samostatnost a svobodu v zahraniční armádě proto v rodině Procházků již delší čas byla. I přesto muselo jít v případě Bedřicha Procházky o zvláště těžké rozhodnutí, neboť v okupovaném Turnově za sebou nechal nejenom rodiče, ale také manželku Marii i s jejich dcerou Hanou.[6]

Útěk do zahraniční armády

Vzhledem k zářijovému pádu Polska se nejlepší možnou variantou útěku stala Balkánská cesta, která začínala přechodem protektorátních hranic se Slovenským štátem a dále pokračovala přes Maďarsko na Balkán. Na tuto útěkovou trasu nastoupil Bedřich Procházka 1. listopadu 1939. Přechod hranic na Slovensko a dále do Maďarska se mu zdařil, avšak dále se již nedostal. Podobně jako celá řada jiných Čechoslováků, utíkajících do zahraniční armády, byl i on zadržen maďarskými policejními orgány a vězněn v Budapešti. Odtud po čase následoval transport zpět na hranice se Slovenskem, z něhož Bedřich Procházka znovu uprchl a pokusil se o druhý pokus projití Maďarskem. Ani tentokráte ale nebyl úspěšný a teprve až napotřetí, když 30. listopadu 1939 přešel u Galanty hraniční čáru, se mu postup skrze maďarskou zemi podařil a posléze se dostal do Jugoslávie. V hlavním městě Bělehradu se pak 15. března 1940 přihlásil na francouzském konzulátu do československé zahraniční armády. Společně s dalšími československými uprchlíky nato následoval do Řecka a Turecka, odkud se celý transport přesunul do libanonského Beyrouthu, toho času mandátního území Francie.[7]

Střední východ Bedřich Procházka opustil na počátku dubna 1940, kdy spolu s dalšími Čechoslováky přeplul na lodi Compiegne Středozemní moře do Marseille a záhy nato byl 15. dubna prezentován u Náhradního tělesa v jihofrancouzském Agde v hodnosti četaře. Kmenové číslo obdržel F-2846.[8] První jednotkou v československé zahraniční armádě se mu stala 9. rota 1. pěšího pluku pod vedením poručíka Václava Kadaně. Rota se od Agde nacházela ve zhruba dvacet kilometrů vzdáleném městě Pézenas. V rámci tohoto zařazení Bedřich Procházka konal od 17. dubna do 5. června 1940 pěchotní výcvik coby zástupce velitele čety. Do bojů o Francii nicméně nezasáhl, neboť jako prvorepublikový letec byl na počátku června přemístěn k Letecké skupině, působící v Agde. S československými letci a pomocným personálem zde vytrval až do 24. června, kdy se v rámci dvou set členné skupiny podplukovníka Karla Mareše-Tomana nalodil v Port Vendres na loď Apapa a přes Gibraltar se evakuoval do Velké Británie.[9]

Letcem RAF

Po příjezdu do Liverpoolu 7. července 1940 se skupina letců přepravila do anglického vnitrozemí na základnu Britského královského letectva (RAF) v Cosfordu, ve kterém vznikl Československý Depot RAF.[10] Dne 24. července byl dosavadní četař Bedřich Procházka přijat jako dobrovolník do řad RAF v nejnižší anglické letecké hodnosti AC2 (Aircraftman 2nd class). Na konci srpna se přemístil k 24. peruti v Hendonu, kde měl zahájit intenzivní výcvik, jenž pak pokračoval u No. 10 Bombing and Gunnery School ve skotském Dumfries. Od 7. října do 2. listopadu 1940 zde absolvoval střelecký výcvik v rámci No. 19 Airgunner Course, u kterého dosáhl úspěšnosti 74 %.[11]

Po ukončení několikaměsíčního výcviku Bedřich Procházka obdržel rozkaz k přesunu na základu Honington, respektive polní letiště East Wretham, kde dlely bojové části 311. československé bombardovací perutě. Jednotka s britskými dvoumotorovými bombardéry Vickers Wellington se stala součástí Velitelství bombardovacího letectva RAF – Bomber Command, podnikajícího letecké útoky na vojenské a strategické cíle v Německu i okupovaných zemích na západě Evropy. Jich se měl nově zúčastnit Sgt Procházka ve funkci střelce. Prvotní zařazení ale nebylo definitivní, neboť 15. února 1941 došlo k Procházkově přeřazení na pozici radiotelegrafisty-střelce a podniknutí prvního operačního letu. Cílem se tentokráte stal francouzský přístav Boulogne.[12] Celkem v únoru 1941 uskutečnila československá bombardovací peruť 37 vzletů. Kromě Boulogne Čechoslováci zamířili i nad Hannover, Braunschweig, Brémy, Duisburg, Wilhelmshaven, Den Helder, Kolín nad Rýnem a nebo Vlissigen. V následujícím měsíci, na jehož počátku byl Bedřich Procházka povýšen na rotného letectva v záloze, vykonala jednotka už 62 vzletů, přičemž dvakrát bombardovala Berlín.[13]

Značně nebezpečných letů nad okupovanou Evropu se Procházka účastnil coby člen osádky Wellingtonu Mk.IC R1015 KX-L Sgt Jaroslava Doktora. K posádce dále patřili: Sgt Dostál, F/O Macháček, Sgt Truxa, a Sgt Kepák. Jeden z nejnáročnějších náletů zažila posádka letounu KX-L v noci ze 17. na 18. dubna 1941, kdy se společně s druhým bombardérem KX-J Sgt Kráčmera zúčastnila náletu na Kolín nad Rýnem. Pro osádku druhého letounu se tento útok stal osudným, když Wellington zasáhla  protiletecká palba a stroj se zřítil.[14] Na noční útok vzpomínal pilot bombardéru KX-L Jaroslav Doktor:

„Z Wellingtonu začal šlehat oheň, pravděpodobně byly zasaženy palivové nádrže a za chvíli byl letoun v jednom plameni. (…) Wellington se zřítil k zemi jako hořící pochodeň, neustále držen světlomety. Ve výši asi 1 000 metrů se letoun rozlomil na dvě hořící části a při dopadu nastala exploze.“

Po úspěšném vyřazení letounu KX-J se německé světlomety a protiletadlová děla zaměřily na bombardér KX-L, ve kterém se nacházel i Bedřich Procházka.

„Jakmile bylo dílo zkázy dokonáno, začaly světlomety pátrat po nás. Nastala divoká honička, motory řvaly na plný plyn, střídavé měnění otáček jednotlivých motorů, únik vlevo, vpravo, dolů a hned nahoru, to jak nás chapadla strašlivé nestvůry smrti hledala… Každá minuta se zdála věčností, přitom nemyslíš na nic, jen se z toho dostat. Konečně jsme z dosahu světlometů… Navigátor zjistil naši polohu. Nacházeli jsme se nad Belgií. Nové výpočty kurzu k cíli, který jsme po půlhodinovém letu spatřili v dáli… Navigátor zaujal místo bombometčíka, odjistil pumy, seřídil interval shozu jednotlivých pum. Na zaměřovač nastavil výšku a rychlost letadla. Němci nám k tomu vystoupení hrajou pekelnou muziku… Na sta vodotrysků, každý jiné barvy, podle druhu zbraně od kulometů až po těžký flak. Nalétávám směr, otevírám dveře pumovnice… Čekám, kdy navigátor ohlásí odhoz pum, zdá se to být dlouhé, ta hra nervů… Za chvíli konečně hlásí: Pumy svrženy… Zavírám pumovnice. Opouštíme cíl a vracíme se zpět po trase, kterou jsme přiletěli. Zpáteční cesta je klidná, hlídáme oblohu, aby nás nepřekvapil stíhač. Konečně přelétáváme pobřeží Anglie a za chvíli budeme na našem letišti…“[15]

O intenzitě protiletecké obrany nad okupovanou Evropou svědčil výsledný stav bombardéru, který po přistání osádka předala do péče pozemního personálu. Mechanici pak na letounu KX-L napočítali celkem 54 zásahů po střepinách flaku.[16]

Neméně nebezpečný let zažil Bedřich Procházka o osm dní později, kdy s pozměněnou osádkou vzlétl opět na stroji s označením KX-L bombardovat Hamburk. V letadle se nacházel Sgt Doktor, Sgt Styblík, F/O Machálek, Sgt Procházka, Sgt Truxa a Sgt Janšta.  První vážná situace pro KX-L nastala již v pásmu německé protiletecké obrany, jejíž palba ani tentokráte neubrala na intenzitě. K nepřátelským  pozemním jednotkám se posléze přidal stíhač Messerschmitt Bf 110, který započal bombardér ohrožovat, nicméně kvůli zvýšenému riziku zasažení vlastní protileteckou palbou se nakonec vzdálil. Posádka Wellingtonu následně úspěšně vypustila letecké pumy na vytčené cíle. Záhy nato však přesný zásah německého protiletadlového děla vyřadil navigační systém. Čechoslováci ztratili spojení a bez možnosti navigace se dostali až nad území neutrálního Švédska, kde se stočili ve směru na Severní moře. Po jeho úspěšném přeletu dosáhli anglického pobřeží severně od Aldbrough a následně i Yorku. V té době ale palivové nádrže již zely prázdnotou a bombardér letěl na tísňovou rezervu. Vzhledem k tomu, že jej jediné blízké letiště odmítlo přijmout, rozhodl velitel posádky Sgt Jaroslav Doktor o nouzovém přistání v otevřeném terénu. Při celkem jasné noci nalezl malou louku, kam započal stáčet letoun. Wellington klouzavým letem posléze dosedl na trávu, načež se kola podvozku zachytila o terénní vlnu a letoun se vzepjal na hlavu. Tvrdé přistání osádka naštěstí přežila, pouze Sgt Miroslav Styblík utržil lehké poranění nohy. Nezbývalo ale málo a všichni českoslovenští letci mohli tragicky zahynout. KX-L se totiž zastavil na okraji louky, hraničící s bývalým lomem. Nedaleko letounu tak zela zhruba dvacetimetrová propast.[17]

Bojové operace poté pokračovaly v omezené míře i v květnu, kdy se peruť zúčastnila především náletů na přístavy a dále také v červnu. Dne 7. června 1941 se uskutečnil další nálet na přístav Brest, ve kterém se ukrýval těžký německý křižník Prinz Eugen. Operace se zúčastnil rovněž Wellington Mk.IC R1777 KX-M s osádkou Sgt Doktor, Sgt, Dosál, F/O Machálek, Sgt Procházka, P/O Šimon a F/O Fürbach. Po provedení náletu na Brest musel bombardér pro nepřízeň počasí přistávat na jiném letišti ve Stradishallu, kde se mu v okamžiku přistání samovolně zasunula hlavní podvozková kola, a letadlo se při tvrdém dopadu na zem poškodilo. Posádka bombardéru naštěstí opět vyvázla bez vážných zranění.[18] Obdobnou nebezpečnou situaci při přistání zažil Bedřich Procházka už při výcviku, když 2. prosince 1940 v rámci posádky letounu KX-J P/O Šejbla prodělal nouzové přistání po vysazení jednoho z motorů.[19]

Boj proti křižníku Prinz Eugen se stal vůbec jedním z posledních bojových letů Bedřicha Procházky roku 1941. V červnu se totiž přiblížilo naplnění předepsaného operačního turnusu v délce 200 hodin, po němž následovala šestiměsíční dovolená. Než ji však Bedřich Procházka nastoupil, utržil 23. června 1941 při autonehodě otřes mozku a četné zhmožděniny.[20] Až do poloviny srpna 1941 pak pobýval ve West Suffolk Hospital, než byl propuštěn na zdravotní dovolenou. U příležitosti státního svátku 28. října 1941 obdržel hodnost rotmistra letectva v záloze.[21] Po návratu do aktivní služby byl 16. prosince 1941 přemístěn k československé operační výcvikové jednotce bombardovacího letectva No. 1429 COTF (Czech Operational Training Flight), u které působil jako instruktor radiotelegrafistů a pomáhal s výcvikem nových československých bombardovacích letců.[22] U výcvikové jednotky vytrval až do listopadu 1942, kdy se navrátil k 311. československé bombardovací peruti, nacházející se v Talbenny.  Během této doby byl nejprve 1. května 1942 povýšen do hodnosti P/O (Pilot Officer) a posléze 1. listopadu již do hodnosti F/O (Flying Officer). V rámci československé armády obdržel 28. října 1942 hodnost podporučíka letectva v záloze.[23]

Příchod ke staronové  jednotce znamenal pro Bedřicha Procházku rovněž návrat do přímých bojových akcí, které se ale zásadním způsobem lišily od předchozího roku. Československá bombardovací peruť totiž pro vysoké ztráty a nedostatek záloh ukončila 25. dubna 1942 své působení v rámci britského bombardovacího letectva a byla přesunuta do svazků Velitelství pobřežního letectva RAF – Coastal Command.[24] Náplň nových úkolů v rámci pobřežního letectva spočívala především v mnohahodinových vyčerpávajících letech nad Atlantikem a pátrání po německých ponorkách i hladinových plavidlech. Stále v britských letounech Vickers Wellington působil Bedřich Procházka v letce B pod zástupcem velitele letky a pilotem F/Lt Janem Kostohryzem. Do osádky kromě těchto dvou letců patřili dále: W/O Haering, Sgt Skákal, Sgt Hájek, P/O Květ, Sgt Ondráček a F/Sgt Samel.[25]

Boj o Atlantik definitivně skončil pro radiotelegrafistu-střelce Bedřicha Procházku v únoru 1943. Nově se měl stát vedoucím signalizace, zodpovědným za komunikaci mezi posádkami a operačním střediskem letiště. Pro vykonávání nové pozice však musel nejprve absolvovat několik speciálních kurzů. Nejprve proto odejel na Parachute Packing Course v Melshamu, odkud se 21. února přesunul do Signals Instructor School a 28. dubna pak k No 1. Radion School. Intenzivní přeškolování zakončil 9. června 1943, načež se navrátil k 311. československé bombardovací peruti, jejíž výkonný personál se ve stejné době seznamoval s novými americkými bombardovacími letouny Consolidated B-24 Liberator.[26]

U pozemního personálu sloužil Bedřich Procházka až do konce druhé světové války. Výjimkou se stalo pouze období 20. března – 8. dubna 1945, kdy se podrobil dalšímu školení. Během B.A.B.S. Course se seznámil s technologií radiolokačního majáku, který byl umisťován na konci přistávací dráhy a jeho paprsek ulehčoval pilotům orientaci při přistání.[27] Všeobecná kapitulace Německa jej 8. května 1945 zastihla v anglické hodnosti F/Lt (Flight Lieutenant), do které byl povýšen 1. května 1944. Z hlediska v československé hodnosti pak jako poručíka letectva v záloze, již obdržel 28. října 1944. Ještě před návratem do osvobozené vlasti v srpnu 1945 jej nadřízení znovu povýšili, tentokráte na nadporučíka letectva v záloze.[28]

Za své válečné zásluhy byl Procházka vyznamenán třemi Československými válečnými kříži 1939, dvěma Československými medailemi Za chrabrost, Pamětní medailí československé armády v zahraniční se štítky F a VB a také Československou medailí Za zásluhy I. stupně. Oceněn byl rovněž ze strany Velké Británie, jež mu udělila Air Crew Europe Star, Atlantic Star, Defence Medal nebo War Medal.[29]

Poválečné období

Po ukončení válečné kampaně nadporučík Bedřich Procházka zůstal v řadách československé armády ještě několik měsíců u Letecké dopravní skupiny v Ruzyni, než 26. ledna 1946 demobilizoval.[30] Odchod z vojenského letectva však neznamenal rozloučení se s milovanou aviatikou. Naopak, Bedřich Procházka započal pracovat jako navigátor/radiotelegrafista u Československých aerolinií. Své zaměstnání vykonával až do roku 1949, kdy byl v souvislosti s únorovým převratem 1948 a svým někdejším válečným působením v RAF odejit.[31] Podobně jako pro řadu jeho spolubojovníků i pro něj započalo období sledování a šikany ze stran Státní bezpečnosti.[32]

Nejspíše až po úmrtí J. V. Stalina a odsouzení jeho kultu osobnosti v roce 1956 se situace Bedřicha Procházky zlepšila natolik, že se mohl znovu navrátit k létání, respektive leteckému provozu. V roce 1958 se stal dokonce náměstkem náčelníka letiště Československých aerolinií na Ruzyňském letišti.[33] Zájem o jeho osobu však Státní bezpečnost projevovala i nadále a své sledování ukončila až po jeho předčasné smrti.[34] Bedřich Procházka svoji životní pouť zakončil 12. července 1965 v Praze ve věku jedenapadesáti let.[35]

 

Jan Hnělička


[1] Magistrát města Liberce, Matrika narozených 1912–1914, fol. 170; Státní okresní archiv Liberec (SOkA Liberec), f. AML VI – Nová evidence obyvatel, kt. 1053, Johann Prochazka, nar. 1885.

[2] Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha (VÚA – VHA Praha), f. Sbírka kmenových listů, Bedřich Procházka, nar. 1914.

[3] VÚA – VHA Praha, f. Sbírka kvalifikačních listin, Bedřich Procházka, nar. 1914; VÚA – VHA Praha, f. Letecké karty čs. příslušníků RAF, Bedřich Procházka, nar. 1914.

[4] František Hrdina. Databáze VHA [online databáze]. Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha, © 2009–2010. [cit. 2020-05-23]. Dostupné z: http://vuapraha.cz/soldier/19268035

[5] SOkA Liberec, f. Jednota Československé obce legionářské pro Liberec a okolí (nezpracovaný), Seznam členů.

[6] Národní archiv Praha, f. Policejní ředitelství II – prezidium, sign. 42/P-66/165, kt. 1099, Bedřich Procházka, nar. 1914; VÚA – VHA Praha, f. Sbírka kvalifikačních listin, Bedřich Procházka, nar. 1914; VÚA – VHA Praha, f. Letecké karty čs. příslušníků RAF, Bedřich Procházka, nar. 1914.

[7] VÚA – VHA Praha, f. Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb., Bedřich Procházka, č. j. 147445/47.

[8] VÚA – VHA Praha, f. Sbírka kmenových listů, Bedřich Procházka, nar. 1914; VÚA – VHA Praha, f. Letecké karty čs. příslušníků RAF, Bedřich Procházka, nar. 1914.

[9] VÚA – VHA Praha, f. Sbírka kvalifikačních listin, Bedřich Procházka, nar. 1914; SVOBODA, Gustav a Tomáš JAKL. 1. československá divize ve Francii (1939–1940). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Prezentační a informační centrum MO, 2010, s. 185.

[10] Více k počátkům čs. leteckého vojska v rámci RAF například PAJER, Miloslav. Českoslovenští letci v RAF: jednotky britského bombardovacího a pobřežního letectva 1940-1945. Praha: Naše vojsko, 2016. ISBN 978-80-206-1598-5; PAJER, Miloslav. Křídla míří na Německo: 311. československá bombardovací peruť v období svého působení u Velitelství bombardovacího letectva RAF. Praha: Svět křídel, 1994, 434 s. ISBN 80-85280-22-1 či RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940–1945, 1. část 1940. Cheb: Svět křídel, 1999, 709 s. ISBN 80-86158-17-9.

[11] VÚA – VHA Praha, f. Letecké karty čs. příslušníků RAF, Bedřich Procházka, nar. 1914.

[12] RAJLICH. Jiří. Na nebi hrdého Albionu: válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940–1945. 2. část 1941. Cheb: Svět křídel, 2000, s. 85.

[13] VÚA – VHA Praha, f. Letecké karty čs. příslušníků RAF, Bedřich Procházka, nar. 1914; PAJER, Miloslav. Křídla míří nad Německo, s. 133.

[14] Viz RAJLICH. Jiří. Na nebi hrdého Albionu, 2. část, s. 128–131.

[15] DOKTOR, Jaroslav. Jejich poslední „černá noc“. In: Letectvo a PVOS. 1970, roč. 9, č. 4, s. 24–26. ISSN 2570-8546.

[16] Viz RAJLICH. Jiří. Na nebi hrdého Albionu, 2. část, s. 128.

[17] VANČATA, Pavel. Letec po hvězdách: válečný deník Jana Gellnera, legendy RAF a RCAF. Praha: Ostrov, 2009, s. 68; RADOSTA, Petr. V uniformě RAF. Praha: Naše vojsko, 1991, s. 38–40.

[18] Viz PAJER, Miloslav. Křídla míří nad Německo, s. 184.

[19] Viz PAJER, Miloslav. Ve stínu slávy, s. 105.

[20] VÚA – VHA Praha, f. Letecké karty čs. příslušníků RAF, Bedřich Procházka, nar. 1914.

[21] VÚA – VHA Praha, f. Sbírka kvalifikačních listin, Bedřich Procházka, nar. 1914.

[22] Viz PAJER, Miloslav. Ve stínu slávy, s. 182.

[23] VÚA – VHA Praha, f. Sbírka kmenových listů , Bedřich Procházka, nar. 1914.

[24] Více k tématu služby čs. letců u Pobřežního letectva RAF PAJER, Miloslav. Nad moři a oceánem: 311. čs. bombardovací peruť v období svého působení u Velitelství pobřežního letectva RAF (červen 1943 – červen 1945). Cheb: Svět křídel, 2000, 571 s. ISBN 80-85280-63-9; PAJER, Miloslav. Wellingtony nad Biskají: 311. čs. bombardovací peruť v období svého působení u Velitelství pobřežního letectva RAF : (květen 1942 – květen 1943). Cheb: Svět křídel, 1998, 385 s. ISBN 80-85280-54-X nebo RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940–1945. 3. část 1942. Cheb: Svět křídel, 2001, 711 s. ISBN 80-85280-77-9.

[25] Viz PAJER, Miloslav. Wellingtony nad Biskají, s. 360.

[26] VÚA – VHA Praha, f. Letecké karty čs. příslušníků RAF, Bedřich Procházka, nar. 1914.

[27] VÚA – VHA Praha, f.  Sbírka kmenových listů , Bedřich Procházka, nar. 1914.

[28] Tamtéž.

[29] VÚA – VHA Praha, f. Letecké karty čs. příslušníků RAF, Bedřich Procházka, nar. 1914.; VÚA – VHA Praha, f. Karta vyznamenání, Procházka Bedřich, nar. 1914.

[30] VÚA – VHA Praha, f. Letecké karty čs. příslušníků RAF, Bedřich Procházka, nar. 1914.

[31] VOTAVA, Milan. Zapomenutí hrdinové 2. československého odboje. Praha: IFP Publishing, 2018, s. 152.

[32] Archiv bezpečnostních složek, f. Studijní ústav Ministerstva vnitra, svazek arch. č. 313501 MV.

[33] ŠÁRA, Jan. Podivuhodná věž. In: Křídla vlasti. 1958, roč. 7, č. 16, s. 8.

[34] ABS, f. Studijní ústav Ministerstva vnitra, svazek arch. č. 599256 MV; KUDRNA, Ladislav. Jeden ze zapomenutých mužů. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008, s. 184.

[35] TĚŠÍNSKÝ, Zdeněk. Hrdinové mlčí. Most: Ring group, 2005, s. 289.

Místa působení

Výběrová bibliografie

Knihy

BÍLKOVÁ, Libuše a Roman KARPAŠ. Kniha o Liberci. 2. vyd. Liberec: Dialog, 2004, 704 s. ISBN 80-86761-13-4.

ČEJKA, Eduard. Československý odboj na Západě: (1939–1945). Praha: Mladá fronta, 1997, 534 s. ISBN 80-204-0609-3.

ČEJKA, Eduard. Zlomená křídla. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1991, 515 s. ISBN 80-7030-107-4.

KONRÁDOVÁ, Libuše. Byl jsem letcem R. A. F. Praha: Knižní klub, 2004, 160 s. ISBN 80-242-1233-1.

NOVÁK, Jaroslav a Jan VOTAVA. Přisolíme si: vzpomínky válečného letce Jaroslava Nováka. Praha: Naše vojsko, 2011, 334 s. ISBN 978-80-206-1238-0.

PAJER, Miloslav. Českoslovenští letci v RAF: jednotky britského bombardovacího a pobřežního letectva 1940–1945. Praha: Naše vojsko, 2016. ISBN 978-80-206-1598-5.

PAJER, Miloslav. Křídla míří na Německo: 311. československá bombardovací peruť v období svého působení u Velitelství bombardovacího letectva RAF. Praha: Svět křídel, 1994, 434 s. ISBN 80-85280-22-1.

PAJER, Miloslav. Nad moři a oceánem: 311. čs. bombardovací peruť v období svého působení u Velitelství pobřežního letectva RAF (červen 1943 – červen 1945). Cheb: Svět křídel, 2000, 571 s. ISBN 80-85280-63-9.

PAJER, Miloslav. Ve stínu slávy: Bojový výcvik československých letců, příslušníků bombardovacích a dopravních jednotek RAF, ve Velké Británii v letech 1940 až 1946. Cheb: Svět křídel, 1992, 479 s. ISBN 80-85280-10-8.

PAJER, Miloslav. Wellingtony nad Biskají: 311. čs. bombardovací peruť v období svého působení u Velitelství pobřežního letectva RAF : (květen 1942 – květen 1943). Cheb: Svět křídel, 1998, 385 s. ISBN 80-85280-54-X.

RADOSTA, Petr. Noci nad Německem. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1990, 318 s. Knižnice letectví. ISBN 80-7030-122-8.

RAJLICH, Jiří a Karel ČERNÝ. S Royal Air Force nad Evropou. Žďár nad Sázavou: Tváře, 2016, 139 s. ISBN 978-80-88041-09-2.

RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940–1945. 1. část 1940. Cheb: Svět křídel, 1999, 709 s. ISBN 80-86158-17-9.

RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940–1945. 2. část 1941. Cheb: Svět křídel, 2000, 553 s. ISBN 80-85280-66-3.

RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940–1945. 3. část 1942. Cheb: Svět křídel, 2001, 711 s. ISBN 80-85280-77-9.

RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940–1945. 4. část 1943. Cheb: Svět křídel, 2005, 722 s. ISBN 80-85280-84-1.

SVOBODA, Gustav a Tomáš JAKL. 1. československá divize ve Francii (1939–1940). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Prezentační a informační centrum MO, 2010, 297 s. ISBN 978-80-7278-541-4.

VÁŇA, Josef, John SIGMUND a Emil PADIOR. Příslušníci československého letectva v RAF. Praha: Avis, 1999, 272 s. ISBN 80-86049-58-2.

VANČATA, Pavel. 311 Squadron. Sandomierz: Stratus, 2013, 160 s., ISBN 978-83-61421-43-6

VOTAVA, Milan. Zapomenutí hrdinové 2. československého odboje. Praha: IFP Publishing, 2018, 229 s. ISBN 978-80-87383-75-9.

TĚŠÍNSKÝ, Zdeněk. Hrdinové mlčí. Most: Ring group, 2005, 371 s. ISBN 80-903684-0-9.

KUDRNA, Ladislav. Jeden ze zapomenutých mužů. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008, 302 s. ISBN 978-80-87211-07-6.

VANČATA, Pavel. Letec po hvězdách: válečný deník Jana Gellnera, legendy RAF a RCAF. Praha: Ostrov, 2009, 240 s. ISBN 978-80-86289-64-9.

RADOSTA, Petr. V uniformě RAF. Praha: Naše vojsko, 1991, 143. ISBN 80-206-0183-X.

Citace

HNĚLIČKA, Jan. Bedřich Procházka. Databáze regionálních osobností [online databáze]. Krajská vědecká knihovna v Liberci, @2021. Datum aktualizace 20. 12. 2020, [cit. 2021-07-30]. Dostupné z: https://www.osobnostilibereckehokraje.cz/osobnosti/id:22017