Kamil Josef Idesbald Rohan
∗ 19. 12. 1800 Brusel - † 13. 9. 1892 Sychrov
Medailon
„Podle nejvyššího rozhodnutí ze 16. srpna t. r. ráčil Jeho c. k. apoštol. Veličenstvo rakouský císař František Josef I. nejmilostivěji jmenovat našeho jasného pana knížete Camilla Rohana, vévodu z Montbazon a Bouillon, prince z Guémenée, Rochefort a Montauban, velkokřížníka c. k. Leopoldova a královského saského ernestinského domácího řádu, rytíře suverénního johanitského a královského portugalského řádu Vykupitele, dědičného člena urozené panské sněmovny etc. etc. "Rytířem řádu zlatého Rouna".“
Kníže Kamil Josef Filip Idesbald Rohan se narodil v Bruselu 19. prosince roku 1800 jako první mužský potomek Charlese Louise Gasparda Rohan-Rochefort a jeho manželky Marie Louisy Rohan-Guéméné. Rodiče pocházeli z části rodu Rohanů, která se postupně smířila s Napoleonem a navrátila se do Francie. Jelikož však ani jeden z Kamilových strýců, kteří žili v habsburské monarchii, neměli mužského potomka, stala se rodina postupem času hlavními pokračovateli rodu. Do té doby Kamil Josef trávil své mládí v Paříži a Bruselu, kde byl vychováván a od svých šestnácti let již účelově připravován na převzetí rozsáhlého dědictví. Rodina mu poskytla široké vzdělání s důrazem na ekonomii a hospodářství. Kromě toho se učil německému jazyku a v roce 1818 absolvoval roční vojenský výcvik. Ve svých čtyřiadvaceti letech pak podnikl poznávací cestu do Londýna. O dva roky později se oženil s princeznou Adelheid z Löwensteinu-Wertheimu-Rosenbergu. Manželství však nebylo harmonické a nevzešel z něj žádný potomek.
Od roku 1837 se Kamil Josef stal hlavním majitelem rohanských statků na území Čech, které v dalších desetiletích zveleboval a rozšiřoval. Zakládal hutě, tkalcovny, cukrovary či pivovary a angažoval se ve výstavbě železnice mezi Libercem a Pardubicemi. Po převzetí role hlavy rodu a trvalém usazení se v Čechách nechal v letech 1847–1862 přebudovat klasicistní zámek Sychrov do novogotické podoby, k němuž náležel rozsáhlý anglický park. Velmi rád se věnoval botanice, hospodářství, umění nebo militariím. Politicky zastupoval konzervativní velkostatek. Stal se dědičným členem panské sněmovny a říšským radou. Roku 1865 jej císař František Josef I. jmenoval rytířem Řádu zlatého rouna. Zemřel ve věku devadesáti jedna let 13. září 1892 na Sychrově.
Mládí
Kníže Kamil Josef Filip Idesbald Rohan se narodil v Bruselu 19. prosince roku 1800 jako první mužský potomek Charlese Louise Gasparda Rohan-Rochefort a jeho manželky Marie Louisy Rohan-Guéméné.[1] Ti patřili k politicky umírněnější části rodu, která se nakonec smířila s Napoleonem a vrátila se do Francie, kde byl Kamil až do svých šestnácti let vychováván. Jeho další osud předurčila skutečnost, že jeho rodiče měli jako jediní z této generace Rohanů mužské potomky. Ani jeden z jeho strýců, kteří se usadili na území habsburské monarchie, se totiž mužského potomka nedočkal. Zhruba okolo roku 1816 se tedy začalo jednat o adopci Kamila a jeho bratra Benjamina strýcem Karlem Alainem. I když tento akt fakticky uskutečnil až v roce 1833 Karlův bratr Jules, byl Kamil od svých šestnácti let připravován na úlohu budoucího dědice a pokračovatele hlavní rodové linie.[2]
Bezprostředně po tomto rozhodnutí trávil Kamil většinu roku stále v Paříži nebo v Bruselu a na území habsburské monarchie se v následujících dvou letech zdržoval vždy pouze několik letních měsíců, a to především v Praze. Roku 1818 zde absolvoval roční vojenský výcvik, ale jako poručík u schwarzenberského hulánského pluku nenastoupil, a to z důvodu rozhodnutí rodiny, která ho jakožto dědice nechtěla vystavit žádnému možnému nebezpečí. Pro Kamila tak vojenství zůstalo pouze celoživotní zálibou, která se projevovala zejména sběratelstvím různých vojenských artefaktů, portrétů slavných vojevůdců z rodu Rohanů, podporou vojenských nemocnic apod.[3]
Vzdělání
Pokud jde o šlechtické vzdělávání, bývalo tradičně zaměřeno zejména na oblast práva a zemědělství, což vycházelo z přesvědčení, že vlastnictví a správa půdy byly odjakživa hlavní doménou šlechtického stavu. Také Kamilovi se dostalo kvalitního vzdělání orientovaného zejména na jeho budoucí úlohu. Hlavní důraz byl kladen na oblast hospodářství, což potvrzuje i jeden z prvních zápisů v Sychrovské pamětní knize.[4] Ten se vztahuje k létu roku 1822, kdy Kamil pobýval společně se svým strýcem Karlem Alainem v Loukovci, jelikož na Sychrově ještě probíhaly poslední stavební úpravy na klasicistní přestavbě zámku. Během tohoto pobytu Kamil údajně se zájmem navštěvoval hodiny praktické ekonomie a hospodářské botaniky, které mu přednášel knížecí purkrabí Franz Spengler.[5] Neméně důležitá byla samozřejmě také výuka jazyka, konkrétně němčiny. S jejím studiem začal Kamil koncem roku 1818, tedy až dva roky po svém prvním příjezdu do Rakouska. Důvodem tohoto „zpoždění“ mohla být i skutečnost, že v pražském šlechtickém prostředí si vystačil se znalostí svého rodného jazyka, jelikož francouzština si mezi aristokracií stále uchovávala významné postavení.[6] Každopádně se zvládnutím němčiny měl Kamil jisté problémy a po celý život se v písemnostech jím psaných objevují mezi německy psaným textem francouzská slova, popřípadě i celé věty.[7] Stranou samozřejmě nezůstala ani výuka historie, přičemž velká pozornost byla věnována dějinám Francie a historii rodu. Zájem o dějiny rodu u knížete přetrval po celý život a právě jeho zásluhou vzniklo na sychrovském zámku rozsáhlé rodové muzeum shromažďující mnoho rodinných památek. V souvislosti s touto zálibou se Kamil zasloužil rovněž o vzorné uspořádání rodinného archivu na Sychrově.[8]
V první polovině 19. století byly populární cesty šlechticů do Anglie, která byla jakousi vzorovou zemí, kde mohli načerpat nové poznatky a zkušenosti. Často se také nechali inspirovat tamější architekturou, jejíž vzory se poté v mnoha případech snažili aplikovat na svá rodová sídla.[9] Roku 1824 podnikl cestu do Londýna i Kamil Rohan. Také on se zde nechal do jisté míry inspirovat a získané poznatky pak uplatňoval ve svém dalším životě, o čemž svědčí především pozdější novogotická přestavba sychrovského zámku, kde jsou zvláště na úpravách interiérů patrny anglické vlivy.
V čele knížecího rodu
Další etapu svého života zahájil Kamil ve svých šestadvaceti letech, kdy splnil rodovou povinnost a oženil se. Dne 28. května roku 1826 uzavřel sňatek s princeznou Adelheid z Löwensteinu-Wertheimu-Rosenbergu. Jejich manželství příliš harmonické nebylo a nesplnilo ani hlavní poslání, tedy zplození dědice. A tak se problém dědické otázky také v této generaci Rohanů opakoval. Na rozdíl od Kamila se však jeho bratrovi Benjaminovi v manželství se Štěpánkou Croy-Dülmen narodilo hned pět synů a za univerzálního dědice a pokračovatele rodové linie byl vybrán nejstarší z nich, Artur Karel Benjamin. Kníže Kamil se však dožil neočekávaně vysokého věku a Artura Karla Benjamina přežil. Tím pádem dědictví přešlo až na syna Artura Karla Benjamina, Artura Alaina Benjamina, který dědictví převzal po Kamilově smrti roku 1892 a majitelem rohanských statků byl až do roku 1914, kdy zemřel.[10]
Zlom v Kamilově životě nastal ve druhé polovině 30. let 19. století, kdy roku 1836, tedy tři roky po jeho adopci strýcem Julesem Armandem, zemřela hlava rodu, kníže Karel Alain. Kamil se však nestal okamžitým nástupcem svého strýce, jelikož zde ještě figurovala Karlova dcera Berta. Berta ale Kamilovi roku 1837 všechen majetek odprodala a ten se tak stal hlavním majitelem rohanských statků na území Čech.[11]
Kníže Kamil jako hlavní představitel Rohanů v habsburské monarchii velmi dbal na společenskou reprezentaci rodu, snažil se svými činy zařadit mezi nejvýznamnější českou zemskou šlechtu a vybudovat si tak co nejprestižnější postavení. Mezi společenské aktivity, kterými se snažil zviditelnit, patřilo například financování šlechtického divadla v Rohanském paláci v Praze, či pravidelné návštěvy Karlových Varů, které byly v letních měsících oblíbeným místem pobytu příslušníků vysoké šlechty.[12] Do okruhu Kamilových přátel patřili například Lobkovicové, Schwarzenbergové, Auerspergové, Dietrichsteinové, či Valdštejnové.[13]
Kamilovou další významnou společenskou aktivitou byla spolková činnost. Za svého života byl členem a podporovatelem mnoha spolků s cíly charitativními[14] i hospodářsko-ekonomickými.[15] V některých z nich Kamil po určitou dobu, zejména ve 40. letech, vykonával funkci prezidenta. Jeho vedení bylo pro tyto spolky přínosem především z toho důvodu, že se zásluhou jeho osobních kontaktů základna členů a přispěvatelů několikanásobně rozrostla. Mimo to spolky prezentoval pořádáním a financováním různých plesů a koncertů, jejichž výtěžek býval věnován na charitativní účely. Jedním ze spolků, ve kterém se Kamil více angažoval, byla Česká zahradnická společnost v Praze, s níž ho mimo jiné spojovala také jeho celoživotní záliba v botanice, především dendrologii. Kromě toho, že na svém sychrovském sídle vybudoval rozsáhlý anglický park s mnoha vzácnými dřevinami pocházejícími z celého světa, byl často oslovován jako odborný poradce při zakládání zahrad a parků a řadil se mezi významné členy několika dalších zahradnických společností, například ve Vídni, Erfurtu nebo Liberci. Za zásluhy při zakládání zahrad a za dobročinnou činnost bylo Kamilovi roku 1846 propůjčeno čestné občanství města Prahy.[16]
Události roku 1848 pro Kamila znamenaly změnu v jeho společenské angažovanosti i politickém smýšlení. Během 30. a zejména 40. let 19. století se hlásil k myšlenkám zemského patriotismu, v rámci spolkové činnosti byl velmi aktivní, a i když se osobně nezúčastňoval jednání zemského sněmu, tak v politických názorech inklinoval spíše k programu stavovské opozice na českém zemském sněmu. Rok 1848 však znamenal obrat. Ve spolcích se již tolik neangažoval, zemský patriotismus opustil a dal přednost patriotismu rakouskému.[17] Hlavní pozornost pak soustředil na chod svého panství a nákladnou novogotickou přestavbu sychrovského zámku.
Přestavba sychrovského zámku
Důvody, které vedly nejen jeho, ale také mnoho dalších šlechtických stavebníků k přestavbám svých sídel v duchu romantického historismu, jsou zřejmé.[18] V této době docházelo ve společnosti k prudkým změnám, které byly charakterizovány především její modernizací a změnami v sociální skladbě. Všechny tyto faktory vedly k pomalému oslabování postavení šlechty. Ta jako historická sociální třída disponovala stále menší reálnou mocí a její privilegia nabývala spíše formálního charakteru. Po roce 1848 šlechta fakticky ztratila své odvěké politické postavení a jakousi obranou proti všem těmto změnám se pro ni stal zcela specifický životní styl. Právě návratem do minulosti, zdůrazněním starobylosti a tradice se její příslušníci snažili poukázat na odvěkou existenci svého privilegovaného společenského postavení.[19]
Novogotická přestavba Sychrova probíhala v několika etapách mezi lety 1847–1862. Finanční prostředky na její realizaci kníže Kamil získával nejen z výnosu svých statků a podnikání, ale především z prodeje a částečného pronájmu pozemků ve Francii, které Rohanové na počátku 19. století restituovali.[20]
Nová podoba zámku pak, ve srovnání s ostatními aristokratickými sídly z této doby v Čechách nebo na Moravě, nenesla zdaleka tak výrazné rysy anglické novogotiky. Fasády byly mnohem střídmější, inspirované především francouzskými novogotickými vlivy a částečně také podobou rohanského zámku Josselin v Bretani.[21] Nový vzhled šlechtického sídla měl totiž odkazovat na původní rohanskou vlast a jejich stále existující sepjetí s Francií.
Sychrov se díky své nové podobě dostal do povědomí širší veřejnosti už ve druhé polovině devatenáctého století i prostřednictvím tehdejšího tisku. Již na počátku šedesátých let se například v časopise Lumír můžeme dočíst o uměnímilovném knížeti Kamilu Rohanovi a o přestavbě Sychrova, především pak o sochařské výzdobě zhotovené českými umělci Eduardem Veselým a Emanuelem Maxem.[22] Při příležitosti slavnostního vysvěcení nové zámecké kaple v roce 1862 vyšel také v časopise Blahověst článek sychrovského kaplana Josefa Němečka, detailně popisující novou podobu zámku a zámecké kaple.[23] Prostor je Sychrovu věnován také v dobové regionální literatuře, například v práci Václava Durycha „Z Českého ráje“.[24]
Již během první etapy novogotické přestavby zámku koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let 19. století začalo docházet také k velkorysým úpravám zámeckého parku. Vzhledem ke zmiňované zálibě v botanice a zahradnictví se kníže Kamil aktivně podílel na tvorbě návrhů všech plánovaných parkových úprav. Park později získal věhlas nejen díky drobným architektonickým stavbám a jejich citlivému zasazení do volné přírody, ale především díky sbírkám vzácných druhů rostlin a dřevin, které se zde pěstovaly. Za mnohé zásluhy o park vděčil kníže Kamil vrchnímu zámeckému zahradníkovi Vojtěchu Maškovi.[25] Díky jeho odborným znalostem a zkušenostem se mu za jeho čtyřicetileté působení na Sychrově podařilo nejen úspěšně pěstovat nejrůznější cizokrajné rostliny, ale také vyšlechtit zcela nové odrůdy stromů a rostlin.[26]
Správa rodových statků
Pokud jde o správu zděděných statků, kníže Kamil se zasloužil o jejich další rozšíření. Roku 1838 zakoupil panství Český Dub s Frýdštejnem a Vískou a roku 1843 k nim připojil ještě statek Starý Dub s Jílovým a Domaslavicemi. V roce 1859 pak došlo ke zřízení fideikomisu zahrnujícího téměř všechen rodový majetek.[27] Na svých panstvích se snažil zavádět nové metody v zemědělství a oživit hospodářské aktivity – zakládal hutě, tkalcovny, cukrovary a pivovary. K efektivnímu hospodaření měla tehdejší šlechta velmi dobré výchozí podmínky, které jí zajišťovalo nejenom kvalitní vzdělání v této oblasti a všeobecný rozhled, ale především potřebný kapitál. Šlechtické hospodářství bylo založeno zejména na zemědělské výrobě na vlastních dvorech a velkostatcích. Do revolučního roku 1848 jistý zdroj tvořily také poddanské dávky a robota. Průmyslové podnikání šlechty, které bylo do této doby spíše jen doplňkem, začalo nyní nabývat na významu. Někteří šlechtici investovali například do výstavby železnic. V padesátých letech 19. století do této sféry vstoupil také kníže Kamil. Podílel se totiž na financování výstavby železniční trati, která dodnes spojuje Liberec s Pardubicemi.[28]
Rok 1848 znamenal konec vrchnostenské správy, a tudíž i změnu politické úlohy a sociálního postavení šlechty. Právě oslabení jejího dosavadního politického vlivu vedlo mnoho jejích příslušníků k tendencím výrazněji prezentovat výlučnost svého stavu ve společnosti. Tento fenomén je do jisté míry patrný také v textu Sychrovské pamětní knihy, který opakovaně oslavuje osobnost knížete Kamila a patřičně zdůrazňuje podstatu šlechtictví jako takového. Samotné události revolučního roku jsou v této knize také komentovány, zejména pak změny týkající se otázky poddanství a vrchnostenského práva lovu.
Poddanská otázka se v habsburské monarchii řešila reformní parlamentní cestou. V září roku 1848 bylo z rozhodnutí říšského sněmu zrušeno poddanství a povinnosti z něho vyplívající za náhradu. Systém vrchnostenské správy byl tedy nahrazen systémem státně byrokratickým. Důsledkem těchto změn se stala proměna společenských poměrů na venkově. Nejednalo se pouze o osvobození rolníka, ale v jistém smyslu byla osvobozena také bývalá vrchnost, například od povinnosti poskytnout pomoc svým poddaným v dobách neúrody. Za svou svobodu tedy poddaní nezaplatili pouze penězi, ale také ztrátou podpory a ochrany ze stran své vrchnosti.[29] Ve většině případů však toto tvrzení neplatilo doslova. Ačkoliv zákon sice již neudával povinnost se o poddané starat a poskytovat jim ochranu, mnoho šlechticů to nadále považovalo za svou důležitou úlohu. Nejinak tomu bylo i v případě knížete Kamila, což potvrzují také zápisy v Sychrovské pamětní knize. Její autor se v reflexi těchto událostí věnuje popisu změn nastalých po revoluci v roce 1848 a jejich dopadu na rohanské dominium. Konkrétně je zde zmíněn zákon o zrušení poddanství a organizace nových krajských a okresních úřadů. Podle tohoto dělení bylo panství Rohanů rozděleno do dvanácti úředních okresů. V Boleslavském kraji se jednalo o Český Dub, Železný Brod, Jablonec, Tanvald, Mnichovo Hradiště, Mimoň, Liberec a Turnov, v Jičínském kraji o okresy Lomnice, Nová Paka, Rokytnice a Semily. Pro nově vzniklé úřady bylo samozřejmě nutné zajistit také odpovídající zázemí. V této souvislosti se v pamětní knize můžeme dočíst o „velkorysém počinu“ knížete Kamila, který: „[…] in Anerkennung der Nothwendigkeit der Aufstellung solcher Staatseinrichtungen und mit wahrer Vaterlandsliebe ein Schärflein an den Altar des Vaterlandes zu legen, geruhten Se Durchlaucht Camill Fürst gleich bei Einführung dieser Behörden Seine Schlösser Bömische Eiche, Lomnitz und Semil zur Unterbringung der Ämter zur beliebigen Benützung zu überlassen […]“ [30]
Osobnost knížete Kamila je v pamětní knize pozitivně hodnocena i v rámci jeho postavení uvnitř venkovské společnosti. Tyto poněkud stylizované zápisy se snaží knížete představit jako správného šlechtice, který ctí klasické křesťanské hodnoty. Kníže je zde popisován jako „dobrotivý otec“ všech obyvatel jeho panství, přičemž autor vyzdvihuje zejména jeho materiální pomoc lidem postiženým požáry, vdovám po svých zaměstnancích a podporu vzdělávání. V textu pamětní knihy není vylíčen pouze jednostranný vztah knížete Kamila vůči prostým obyvatelům. Stejný důraz je kladen také na popis jakési zpětné vazby, která nás informuje o kladném vztahu těchto obyvatel ke knížeti.
Další rovina prezentace knížete Kamila v pamětní knize tkví v jeho popisu jakožto velkorysého příslušníka vysoké šlechty, vždy loajálního vůči státu. Jeho velkorysost autor textu vyzdvihuje například v zápise o šlesvické válce, která probíhala v roce 1864. Jelikož se na této válce podílely také rakouské vojenské síly, tak kníže Kamil daroval finanční obnos na ošetření zraněných Rakušanů. Podobně ušlechtile se zachoval, když se vzdal odškodnění ze strany státu, které mu bylo přiznáno za ubytování vojáků během prusko-rakouské války v roce 1866.[31] V knize je tento čin hodnocen následovně: „[…] dieser hochedle patriotische Akt erregte um so größere Bewunderung, als es gerade die erwähnten hochfürstlichen Domainem mit waren, welche von der Kriegsfurie aufs schrecklichste hergenommen wurden […]“ [32]
Ve druhé polovině 19. století kníže Kamil často navštěvoval oblíbené lázně Gastein a Karlovy Vary,[33] udržoval kontakty s vysokou šlechtou a na své sychrovské sídlo zval mnoho jejích představitelů. Spektrum hostů, které Kamil na Sychrově hostil, bylo široké. Jednalo se především o příslušníky rohanského rodu a jejich příbuzné, zejména příbuzné Kamilovy manželky Adelheid. Další skupinu tvořili příslušníci zemské šlechty a návštěvy Bourbonů, se kterými Rohanové vždy udržovali přátelské styky. Specifickou kategorii hostů pak představovaly návštěvy panovníků a jejich rodinných příslušníků. Mezi vůbec nejvýznamnější hosty se řadili odstoupivší rakouský císař Ferdinand I., tehdejší rakouský císař František Josef I. a také pruský král Vilém I.
V tomto období Kamil vystupoval spíše jako konzervativní aristokrat lpící na tradičních hodnotách a svébytném životním stylu. Právě v této době začala být na jeho přání psána také již několikrát zmiňovaná Sychrovská pamětní kniha, v jejímž obsahu je tento Kamilův názorový postoj jasně patrný.
Tento pramen nás neinformuje pouze o osobnosti knížete Kamila a jeho zásluhách, ale rovněž nám umožňuje udělat si představu o tom, kde a jakým způsobem kníže trávil danou část roku. Ze zápisů je zřejmé, že se jednalo o jakýsi ustálený a každoročně se opakující cyklus. V prvních jarních měsících kníže přijížděl na několik týdnů na Sychrov, odkud podnikal kratší výjezdy do okolí, často spojené s lovem. Na začátku května cestoval přes Prahu na měsíční lázeňskou kůru do Karlových Varů. Od června do prosince pak pobýval převážně na Sychrově, pouze v srpnu pravidelně navštěvoval lázně Gastein a v průběhu podzimu vždy na několik dní odcestoval do Prahy nebo do Vídně. Právě na podzim probíhala hlavní lovecká sezona, proto se kníže zdržoval převážně na Sychrově, kde v tuto dobu hostil největší počet návštěv. V prosinci ze Sychrova odcestoval do Prahy, kde v tamějším rohanském paláci trávil zimní sezónu.[34]
Rytířem Řádu zlatého rouna
Knížeti Kamilovi bylo během jeho života za zásluhy uděleno mnoho diplomů a vyznamenání. Mezi ty nejvýznamnější zcela určitě patří velkokříž Leopoldova řádu[35], který získal roku 1861. V tomto roce se stal také dědičným členem panské sněmovny a říšským radou. O čtyři roky později byl císařem Františkem Josefem I. jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[36]
Jak již bylo uvedeno, kníže Kamil se dožil úctyhodného věku téměř dvaadevadesáti let. Roku 1890 ho zasáhla cévní mozková příhoda, ze které se již nikdy zcela nezotavil a o dva roky později zemřel na svém sychrovském sídle. Veškerý majetek po jeho smrti zdědil Artur Alain Benjamin, syn jeho adoptovaného synovce Artura Karla Benjamina.
Petra Kadlecová
[1] Jako rok narození knížete Kamila bývá uváděn také rok 1801. ROHAN, Inge. Zámek Sychrov: Novogotický památník rodu Rohanů. Turnov: Spolek přátel zámku Sychrov, 1996. s. 6.; Ottův slovník naučný XXI. Praha: J. OTTO, 1904. s. 893. Přesným datem narození je však 19. prosinec 1800. SLAVÍČKOVÁ, Hana. Rodinný archiv Rohanů. In: Sborník archivních prací 35. Praha: Panorama, 1985, s. 176; MERAVIGLIA-CRIVELLI, R. J. Der Böhmische Adel. Nürnberg: Bauer & Raspe, 1886, s. 201–203; WURZBACH, Constantin. Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich. XXVI. Teil. Wien, 1874, s. 275–282.
[2] Viz SLAVÍČKOVÁ, Hana. Rodinný archiv Rohanů. In: Sborník archivních prací 35, s. 263–265.
[3] Viz ROHAN, Inge. Zámek Sychrov: Novogotický památník rodu Rohanů, s. 6.
[4] Sychrovská pamětní kniha je dnes uložena v knihovně Státního zámku Sychrov. Začala být psána na konci padesátých let 19. století na přání knížete Kamila Rohana. První část knihy retrospektivně zachycuje již události z let 1820–1859 a byla zřejmě sepisována ze starších podkladů. Zápisy pak chronologicky pokračují až do roku 1899. Cílem zpětně psaných záznamů bylo zřejmě zachytit novou etapu dějin rodu od zakoupení sychrovského zámku, a vytvořit tak ucelený přehled rohanské historie na území severních Čech. Při analýze jednotlivých zápisů je vždy třeba brát zřetel na to, že se jedná o pramen, který vznikl na přání šlechtice a primárně měl budoucím generacím zdůraznit a připomenout význam a slávu rohanského knížecího rodu. Přes silnou stylizační stránku je však tato pamětní kniha významným pramenem informujícím nejen o životě Rohanů na Sychrově.
[5] Gedenkbuch des Schlosses Sichrow. Státní zámek Sychrov, fond: Zámecká knihovna, sign. VIII0/3, inv. č. 3357. fol. 5r.
[6] SLABÁKOVÁ, Radmila. „Il est «Höchst Zeit» aneb Jaký jazyk pro aristokracii v Čechách a na Moravě v 19. století?. In: Komunikace a izolace v české kultuře 19. století. Praha: KLP, 2002, s. 104.
[7] Tato francouzská slova se často objevují například v poznámkách, které kníže Kamil vpisoval na jednotlivé návrhy a plány architektonických úprav zámku Sychrov, které schvaloval. Například plány na konečnou podobu fasád severního a východního křídla zámku. Státní oblastní archiv Litoměřice, pobočka Děčín (SOA Litoměřice, pobočka Děčín), Rodinný archiv Rohanové, inv. č. 1133, 1134.
[8] Viz SLAVÍČKOVÁ, Hana. Rodinný archiv Rohanů. In: Sborník archivních prací 35,s 172–173.
[9] KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha: Akropolis, 2001. s. 6.
[10] Viz ROHAN, Inge. Zámek Sychrov: Novogotický památník rodu Rohanů, s. 6.
[11] Viz BALADOVÁ, Hana. Rodinný archiv Rohanů 1361–1951. Inventář. SOA Litoměřice, pobočka Děčín, 1973, s. 8.
[12] Tento palác byl roku 1796 postaven hrabětem Vojtěchem Černínem, poté jej zakoupil vévoda Petr Kuronský. Kuronským majetkem byl do roku 1811, kdy jej vévodova dcera Paulina Hohenzollern-Hechingen prodala Vilému IX. Hessenskému. O pět let později palác zakoupili Rohanové, kteří ho v průběhu 19. století nechali přestavět do dnešní pozdně klasicistní podoby. Jejich majetkem byl palác až do roku 1945, kdy byl státem zkonfiskován. POCHE, Emanuel a Pavel, PREISS. Pražské paláce. Praha: Odeon, 1973. s. 101.
[13] Viz ROHAN, Inge. Zámek Sychrov: Novogotický památník rodu Rohanů, s. 7.
[14] Mezi charitativní spolky, které kníže Kamil podporoval, se řadily například: Spolek pro podporování chudých podomných v Praze, Týnský podpůrný spolek, Ústav pro hluchoněmé v Praze nebo spolky vojenských veteránů.
[15] Mezi hospodářsko-ekonomické spolky, jejichž členem byl kníže Kamil, patřily například: Česká zahradnická společnost v Praze, Vlastenecko-hospodářská společnost, Spolek pro chov ovcí, Český lesnický spolek, atd.
[16] Viz ROHAN, Inge. Zámek Sychrov: Novogotický památník rodu Rohanů, s. 7.
[17] OLŠÁKOVÁ, Doubravka. Spolková a politická činnost knížete Kamila Rohana ve 40. letech 19. století. In: Kníže Kamil Rohan: Novogotika a zámek Sychrov. Sborník příspěvků z odborného semináře. Sychrov: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště, správa státního zámku Sychrov, 2004, s. 30–34.
[18] K podobným přestavbám došlo například na schwarzenberském zámku Hluboká nad Vltavou nebo na Lichtenštejnské Lednici. Nový novogotický zámek si nechal vybudovat také hrabě František Arnošt Harrach v Hrádku u Nechanic. KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha: Akropolis, 2001, s. 18, 27, 63.
[19] VYBÍRAL, Jindřich. Století dědiců a zakladatelů: Architektura jižních Čech v období historismu. Praha: Argo, 1999, s. 164.
[20] Viz ROHAN, Inge. Zámek Sychrov: Novogotický památník rodu Rohanů, s. 3.
[21] POSPÍŠILOVÁ, Marie. Vývoj sychrovských zámeckých interiérů. Sychrov: Správa státního zámku Sychrov, 1988.
[22] Z Prahy a z venkova. In: Lumír. 1861, roč. 11, č. 44 (31. 10. 1861), s. 1051–1052.
[23] Nová kaple na Sichrově. In: Blahověst. 1862, roč. 12, č. 26, (15. 9. 1862), s. 420.
[24] DURYCH, Václav. Z českého ráje. Hradec Králové: Václav Durych, 1886, s. 238.
[25] Vojtěch Mašek se narodil roku 1829 v Dolní Lukavici u Přeštic. Ve službách knížete Kamila Rohana působil od roku 1855 až do své smrti v roce 1902. Jednalo se o zkušeného zahradníka s dlouholetou praxí. Před svým nástupem do rohanských služeb působil jako zahradnický pomocník ve vídeňském Schönbrunnu a několik let byl také zahradníkem na Veltruském zámku u hraběte Chotka. Za jeho čtyřicetileté působení na Sychrově se tamější botanické sbírky dostaly do povědomí odborné veřejnosti. Kromě každodenní péče o sychrovskou flóru se Mašek také zabýval jejím křížením. Jeho zájem byl cílen především na dřeviny. Mezi jeho nejznámější práce patří vyšlechtění nové odrůdy červeného buku se zubatými listy, který byl na počest knížete Kamila pojmenován Fagus silvatica kultivar Rohan. Mašek stál také u zrodu zahradnictví v Turnově, které právě díky jeho šlechtitelským schopnostem získalo značný věhlas a vyváželo rostliny do celé Evropy. HOFMAN, Jaroslav. Sychrovský park: Průvodce po historii a dendrologických zajímavostech. Státní zámek Sychrov, 1981, [nestr.].
[26] Na 26 ha bylo soustředěno téměř dva tisíce odrůd dřevin a přes tisíc druhů skleníkových rostlin. Mezi odbornou veřejností byly oceňovány zejména bohaté sbírky rododendronů a orchidejí. Rozmanitost a bohatství sbírek dokládaly též katalogy používané nejen pro prezentaci vlastního parku, ale také pro případný prodej či výměnu rostlin. SVOBODA, Antonín Marián. Okrasné rostliny v zahradách zámku Sychrov. In: Kamenná kniha: Sborník k romantickému historismu a novogotice. Sychrov: Státní zámek Sychrov, 1997, s. 278–282.
[27] Rohanský fideikomis zahrnoval panství Svijany, Český Dub a Lomnici nad Popelkou. Panství Semily-Jesenný do fideikomisu nebylo zahrnuto. Viz BALADOVÁ, Hana. Rodinný archiv Rohanů 1361–1951, s. 8.
[28] Tato železnice byla postavena mezi lety 1856–1859. Dráha byla financována akciovou společností „c. k. priv. Jihoseveroněmecká spojovací dráha“, jejímiž členy byli liberecký průmyslník Johann Liebieg, železniční podnikatelé bratři Kleinové, Vojtěch Lanna, kníže Kamil Rohan, hrabě Harrach a bankéři Bedřich Zdekauer a Charles Semon. EDERER, Antonín. První vlak z Liberce do Pardubic. Liberec: Krajské nakladatelství v Liberci, 1959, s. 36.
[29] VEBER, Václav, et al. Dějiny Rakouska. 2. vyd. Praha: NLN, 2007. s. 439.
[30] „[…] v uznání nezbytnosti zavedení takových státních úřadů a z opravdového vlastenectví chtěl kníže Kamil Rohan položit nějaký příspěvek na oltář vlasti, ráčil tedy hned při zavádění těchto úřadů poskytnout vládě k libovolnému užívání jeho zámky Český Dub, Lomnici a Semily […]“ In: Gedenkbuch des Schlosses Sichrow. Státní zámek Sychrov, fond: Zámecká knihovna, sign. VIII0/3, inv. č. 3357. fol. 33r.
[31] Tuto válku Rakousko prohrálo, ztratilo správu nad Holštýnskem, vystoupilo z Německého spolku a uznalo pruskou hegemonii v Severoněmeckém spolku. Dále bylo pod pruským tlakem nuceno uznat Italské království a odstoupit mu Benátsko. PEČENKA, Marek a Petr, LUŇÁK, et al. Encyklopedie moderní historie. 3. vyd. Praha: Libri, 1999, s. 395.
[32] „[…] tento vysoce ušlechtilý vlastenecký čin vyvolával o to větší obdiv, že právě zmíněná knížecí dominia byla válkou nejstrašněji zasažena […]“ In: Gedenkbuch des Schlosses Sichrow. Státní zámek Sychrov, fond: Zámecká knihovna, sign. VIII0/3, inv. č. 3357. fol. 67r.
[33] Jméno knížete Kamila se pravidelně objevovalo např. v Liste der angekommenen und abgereisten P. T. Curgäste in Carlsbad, které informovaly o pobytech významných karlovarských hostů. Liste der angekommenen und abgereisten P. T. Curgäste in Carlsbad. (například výtisky z: 10. května 1865; 4. května 1866; 4. května 1867; 6. května 1868 atd.) [cit. 2020-02-15]. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/12018472
[34] Gedenkbuch des Schlosses Sichrow. Státní zámek Sychrov, fond: Zámecká knihovna, sign. VIII0/3, inv. č. 3357.
[35] Leopoldův řád se řadil do skupiny tzv. všeobecných záslužných řádů. Byl založen císařem Františkem I. v roce 1808 na paměť jeho předchůdce Leopolda II. LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995, s. 125, 126.
[36] Řád zlatého rouna byl založen roku 1430 burgundským vévodou Filipem Dobrým. Po vymření burgundské vládnoucí dynastie přešlo udílení řádu roku 1477 na Habsburky. Tento řád byl výjimečným vyznamenáním za zásluhy a byl udělován příslušníkům starých evropských rodů. Viz LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání, s. 122, 123.
Výběrová bibliografie
Knihy
EDERER, Antonín. První vlak z Liberce do Pardubic. Liberec: Krajské nakladatelství v Liberci, 1959, 115 s.
HOFMAN, Jaroslav. Sychrovský park: Průvodce po historii a dendrologických zajímavostech. Státní zámek Sychrov, 1981.
KADLEC, Miloš, Jaroslav BOHÁČ, Jiří JÁGR a Šimon PIKOUS. Rohanové. Nymburk: Vega-L, 2013, 18 s. ISBN 978-80-905555-5-6.
KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha: Akropolis, 2001, 333 s. ISBN 80-7304-003-4.
LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995, 238 s. ISBN 80-901579-9-8.
MŽYKOVÁ, Marie. Rohanská portrétní galérie: ze sbírek státního zámku Sychrov. Liberec: Správa státního zámku Sychrov a Okresní národní výbor v Liberci, 1985.
PEČENKA, Marek a Petr, LUŇÁK, et al. Encyklopedie moderní historie. 3. vyd. Praha: Libri, 1999. 653 s. ISBN 978-80-85983-95-1.
POCHE, Emanuel a Petr, PREISS. Pražské paláce. Praha: Odeon, 1973, 396 s.
POSPÍŠILOVÁ, Marie. Vývoj sychrovských zámeckých interiérů. Státní zámek Sychrov, 1988.
ROHAN, Inge. Zámek Sychrov: Novogotický památník rodu Rohanů. Sychrov: Spolek přátel zámku Sychrov, 1996, 31 s.
VEBER, Václav, et al. Dějiny Rakouska. 2. vyd. Praha: NLN, 2007, 748 s. ISBN 978-80-7106-239-4.
VYBÍRAL, Jindřich. Století dědiců a zakladatelů: Architektura jižních Čech v období historismu. Praha: Argo, 1999, s. 214. ISBN 80-7203-205-4.
Sborníky
KADLEC, Miloš, (ed.) Kníže Kamil Rohan – novogotika a zámek Sychrov: sborník příspěvků z odborného semináře pořádaného správou státního zámku Sychrov dne 13. 11. 2002. Sychrov: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště, správa státního zámku Sychrov, 2004, 34 s. ISBN80-239-4917-9.
Studie
DOLÍNEK, Vladimír. Lovecká puška knížete Rohana. In: Historie a vojenství. 2007, roč. 56, č. 2, s. 115–117.
KADLEC, Miloš. Genedkbuch des Schlosses Sichrow: Pamětní kniha zámku Sychrov: 1820–1834. In: Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště, 2007, s. 137–152.
KADLEC, Miloš. Gedenkbuch des Schlosses Sichrow 1835–1850. In: Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci. V Liberci: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Liberci, 2007, s. 68–84. ISBN 978-80-903934-0-0.
KADLEC, Miloš. Gedenkbuch des Schlosses Sichrow: (pamětní kniha zámku Sychrov) 1851–1860. In: Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci. V Liberci: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Liberci, 2008, s. 64–82. ISBN 978-80-903934-1-7.
KADLEC, Miloš. "Gedenkbuch des Schlosses Sichrow" (Pamětní kniha zámku Sychrov) 1861–1863. In: Památky Libereckého kraje: sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2009, s. 95–112. ISBN 978-80-903934-4-8.
KADLEC, Miloš. "Gedenkbuch des Schlosses Sichrow" (Pamětní kniha zámku Sychrov) 1864–1867. In: Památky Libereckého kraje: sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci, Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2011, s. 68–93. ISBN 978-80-904852-3-5.
KUTHAN, Jiří. Knížecí rod Rohanů a jeho stavby. In: Aristokratická sídla v českých zemích: 1780–1914. Praha: NLN, 2014, 373–384. ISBN 978-80-7422-332-7.
MŽYKOVÁ, Marie. Vévodou nejsem, jsem Rohan: poznámky k životu aristokrata. In: Šlechtické rody a jejich sídla v Českém ráji: sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 24. – 25. dubna 2009 v Turnově. Semily: Státní oblastní archiv v Litoměřicích – Státní okresní archiv Semily, 2009, s. 52–59. ISBN 978-80-86254-19-7.
SLABÁKOVÁ, Radmila. „Il est «Höchst Zeit» aneb Jaký jazyk pro aristokracii v Čechách a na Moravě v 19. století? In: Komunikace a izolace v české kultuře 19. století. Praha: KLP, 2002, s. 102–115. ISBN 80-85917-88-2.
SLAVÍČKOVÁ, Hana. Rodinný archiv Rohanů. In: Sborník archivních prací 35. Praha: Panorama, 1985, s. 163–282. ISSN 0036-5246.
SVOBODA, Antonín Marián. Okrasné rostliny v zahradách zámku Sychrov. In: Kamenná kniha: Sborník k romantickému historismu a novogotice. Sychrov: Státní zámek Sychrov, 1997, s. 278-282. ISBN 80-238-2264-0.
Ostatní
BALADOVÁ, H. Rodinný archiv Rohanů 1361–1951. Inventář. SOA Litoměřice, pobočka Děčín, 1973.
Citace
KADLECOVÁ, Petra. Kamil Josef Idesbald Rohan. Databáze regionálních osobností [online databáze]. Krajská vědecká knihovna v Liberci, @2024. Datum aktualizace 09. 12. 2021, [cit. 2024-10-14]. Dostupné z: https://www.osobnostilibereckehokraje.cz/osobnosti/id:28461