Václav Horn

„Dne 22. března 1944 jsem se do československé jednotky přihlásil dobrovolně. Byl jsem přidělen do praporu tankových samopalníků – průzkumné čety. Velitelem praporu byl npor. Antonín Sochor.“

Václav Horn se narodil 22. listopadu 1927 v obci Novokrajev v polské části Volyně. Otec Alexandr Horn patřil k místním rolníkům. Matka Marie, rozená Janoušková, byla ženou v domácnosti. Česká obec Novokrajev, nacházející se zhruba 20 kilometrů od Rovna, patřila k tradičním zemědělským sídlům a vyznačovala se bohatým spolkovým životem. Kromě cihelny, parního mlýna či hasičské zbrojnice zdejší obyvatelé vystavěli také obecnou školu, kterou Václav Horn začal navštěvovat v první polovině třicátých let. Poté se u strýce Antonína Jeníčka učil zámečníkem.

V Novokrajevě Horn pobýval i během turbulentních let 1939–1944, než byla z Volyňské oblasti definitivně vytlačena německá armáda. Krátce nato se volyňští Češi začali hromadně hlásit do československé zahraniční armády včetně tehdy šestnáctiletého Václava Horna. Svou válečnou dráhu oficiálně započal 22. března 1944, kdy byl vtělen do průzkumné čety praporu samopalníků 1. československé samostatné brigády v SSSR. V hodnosti vojína se poté podrobil intenzivnímu pěchotnímu výcviku, a to nejprve v Sadaguře a následně v Černovicích. Ve stejném zařazení se poprvé do bojů zapojil 8. září 1944 u Machnówky, když začala Karpatsko-dukelská operace. Prapor samopalníků Antonína Sochora se v dalších dnech srdnatě bil s nepřítelem o každý metr karpatských hor. Jedny z nejtěžších a nejkrvavějších bojů probíhaly na kótě 534 před Teódorowkou, kterou českoslovenští vojáci mnohokrát dobyli a mnohokrát byli zatlačeni zpět. Právě při bojích o polskou příhraniční obec byl Václav Horn 15. září 1944 raněn. Během útoku utržil poranění hlavy a pravé nohy. Následně nato jej spolubojovníci odvedli na polní ošetřovnu, odkud putoval dál do polní nemocnice v Odszikuwě. Zde se léčil do 17. října 1944, kdy se vrátil ke svému praporu. Československý armádní sbor mezitím po velkých ztrátách překročil 6. října hranice a boje se přenesly na Slovensko. Postup ale i nadále vázl a nově získané území nebylo nikterak velké. Hornův prapor proto v průběhu druhé poloviny října bojoval v prostoru Nižného Komárniku, od něhož se Čechoslováci snažili probít ve směru na Svidník. Během jednoho zajišťování průzkumu 1. listopadu 1944 utržil Václav Horn mnohačetná těžká poranění. Střepinami granátu byl zasažen po celém těle a navíc mu nepřátelská palba způsobila průstřely levé ruky a obou nohou.

Kvůli mnohaměsíční léčbě se Horn ke své jednotce již nevrátil a znovu do Československa přibyl až po ukončení druhé světové války. Službu v armádních řadách zakončil v prosinci 1946, kdy byl superarbitrován a uznán 85 % invalidou. Po propuštění obdržel příděl maloprodeje tabáku v Žitavské ulici v Liberci, kde se trvale usídlil. Prodej tabáku však provozoval pouze krátce. Navzdory svým válečným zraněním se dokázal naplno zapojit do pracovního procesu a od roku 1950 pracoval jako řidič osobního vozu. Tuto činnost vykonával i řadu let poté, co odešel do důchodu. Zemřel 29. září 2002 v Liberci.

„Am 22. März 1944 meldete ich mich freiwillig für die tschechoslowakische Einheit. Ich wurde einem Maschinengewehrbataillon – Aufklärungszug zugeteilt. Bataillonskommandant war OLt. Antonín Sochor.“

Václav Horn wurde am 22. November 1927 in der Gemeinde Novokrajev (Nowokrajew) im polnischen Teil Wolhyniens geboren. Sein Vater Alexandr Horn gehörte zu den hiesigen Landwirten. Seine Mutter Marie, geborene Janoušková, war Hausfrau. Die tschechische Gemeinde Novokrajev, die etwa 20 Kilometer von Rovno (Riwne) entfernt liegt, gehörte zu den traditionellen landwirtschaftlichen Siedlungen und zeichnete sich durch ihr reiches gesellschaftliches Leben aus. Außer einer Ziegelbrennerei, einer Dampfmühle oder einer Feuerwache bauten die hiesigen Einwohner auch eine Volksschule, die Václav Horn in der ersten Hälfte der dreißiger Jahre besuchte. Anschließend lernte er bei seinem Onkel Antonín Jeníček Schlosser.

In Novokrajev hielt sich Horn auch während der turbulenten Jahre 1939–1944 auf, bevor die deutsche Armee definitiv aus Wolhynien verdrängt wurde. Kurz darauf begannen sich die wolhynischen Tschechen kollektiv zur tschechoslowakischen Auslandsarmee zu melden, so auch der damals sechzehnjährige Václav Horn. Seine Kriegskarriere begann er offiziell am 22. März 1944, als er in den Aufklärungszug des Maschinengewehrbataillons der 1. Tschechoslowakischen selbstständigen Brigade in der UdSSR eingegliedert wurde. Im Rang eines Schützen unterzog er sich dann einer intensiven Infanterieausbildung, und zwar zunächst in Sadhora und anschließend in Czernowitz. In der gleichen Einstufung nahm er am 8. September 1944 bei Machnówka erstmals an den Kämpfen teil, als die Karpaten-Dukliner Operation begann. Das Maschinengewehrbataillon von Antonín Sochor lieferte sich in den darauffolgenden Tagen einen erbitterten Kampf mit dem Feind um jeden Meter der Karpaten. Einige der schwersten und blutigsten Kämpfe fanden auf der Kote 534 vor der Gemeinde Teódorowka statt. Diese eroberten die tschechoslowakischen Soldaten mehrfach und mehrfach wurden sie zurückgedrängt. Gerade bei den Kämpfen um die polnische Grenzgemeinde wurde Václav Horn am 15. September 1944 verletzt. Er erlitt bei dem Angriff eine Kopfverletzung und eine Verletzung des rechten Beines. Daraufhin brachten ihn seine Mitkämpfer in die Feldambulanz, von wo er weiter ins Feldlazarett in Odszikuw kam. Hier blieb er bis zum 17. Oktober 1944, dann kehrte er zu seinem Bataillon zurück. Das tschechoslowakische Armeekorps hatte unterdessen nach großen Verlusten am 6. Oktober die Grenze überschritten und die Kämpfe verlagerten sich in die Slowakei. Der Vormarsch stockte jedoch auch weiterhin und das neu errungene Gebiet war keineswegs groß. Horns Bataillon kämpfte deshalb im Laufe der zweiten Oktoberhälfte in der Gegend von Nižný Komárnik, von wo aus die Tschechoslowaken versuchten, sich in Richtung Svidník durchzukämpfen. Bei einer Aufklärungsgewährleistung am 1. November 1944 erlitt Václav Horn mehrfache schwere Verletzungen. Er wurde am ganzen Körper von Granatsplittern getroffen, außerdem verursachte ihm das feindliche Feuer Durchschüsse des linken Arms und beider Beine.

Wegen der mehrmonatigen Behandlung kehrte Horn nicht mehr zu seiner Einheit zurück und kam erst nach Ende des Zweiten Weltkriegs wieder in die Tschechoslowakei. Seinen Armeedienst beendete er im Dezember 1946, als er superarbitriert und zu 85 % invalid erklärt wurde. Nach seiner Entlassung bekam er einen kleinen Tabakladen in der Straße Žitavská in Liberec zugewiesen, wo er sich dauerhaft niederließ. Das Tabakgeschäft betrieb er jedoch nur kurz. Trotz seiner Kriegsverletzungen konnte er sich voll in den Arbeitsprozess einbringen und arbeitete ab 1950 als Pkw-Fahrer. Diese Tätigkeit übte er auch noch viele Jahre nach seinem Rentenantritt aus. Er starb am 29. September 2002 in Liberec.

“On 22 March, 1944, I signed up for the Czechoslovak Unit as a volunteer. I was appointed to the regiment of tank gunners – a reconnaissance platoon. The Regiment commander was Lieut. Antonín Sochor.”

Václav Horn was born on 22 November, 1927, in Novokrajev in the Polish part of Volhynia. His father, Alexandr Horn was one of local peasants. His mother Marie, née Janoušková, was a stay-at-home spouse. The Czech town of Novokrajev, which can be found some 20 kilometres from Rovno, was one of traditional agricultural settlements and was known for a rich community life. Aside from a brick factory, steam mill or a fire station, locals also built an elementary school, which Václav Horn started to attend in early 1930s. Then, he learned to become locksmith in the shop operated by his uncle, Antonín Jeníček.

Horn spent also dramatic period of 1939–1944 in Novokrajev before the German army got finally pushed out of the region of Volhynia. Shortly after that, the Czechs of Volhynia started to sign up to the Czechoslovak Foreign Army in vast numbers including the sixteen-year-old Václav Horn. He started his military career on 22 March, 1944, when he became member of the reconnaissance platoon of the gunners Regiment in the 1^st Czechoslovak Independent Brigade in the USSR. As a soldier, he underwent an intense infantry training first in Sadagura and then in Černovice. It was in this position that he first became involved in action on 8 September, 1944, near Machnówka, when the Carpathian-Dukla Operation began. Antonín Sochor’s Gunners Regiment fought fiercely for every meter of Carpathian Mountains with the enemy in the following days. Some of the hardest and bloodiest fights took place at the spot 534 in front of Teódorowka, which the Czechoslovak soldiers conquered for several times and got pushed back many times again. It was during the fights close to the Polish border town that Václav Horn was injured on 15 September, 1944. His head and right leg were injured during an assault. Then, his fellow combatants led him to the infirmary, from where he moved further to the field hospital in Odszikuwa. Here, he was treated until 17 October, 1944, when he returned to his Regiment. The Czechoslovak Army Corpse, having suffered great casualties, crossed the border on 6 October and the fighting continued in Slovakia. The progress was still rather slow and the acquired land not very large. Horn’s Regiment fought in the region of Nižný Komárnik in the second half of October, from where the Czechoslovaks tried to work forward to Svidník. During one reconnaissance mission on 1st November, 1944, Václav Horn suffered multiple serious injuries. Shell fragments hit him all over his body and the enemy fire caused penetration of his left hand and both legs.

Because of a treatment of several months, Mr. Horn did not return to his unit and did not arrive to Czechoslovakia until the end of the World War II. He terminated his military servis in December 1946, when he was declared unfit for service with disability of 85%. After his discharge, he got permit to sell tobacco in Žitavská Street in Liberec, where he made his home. He sold tobacco for a fleeting time only, though. In spite of his war injuries, he managed to participate fully at work, and he worked as a driver of a personal vehicle since 1950. He kept working even many years after he retired. He died on 29 September 2002 in Liberec.