Karel Alain Gabriel Rohan

Mládí

Karel Alain Gabriel Rohan-Guéménée, vévoda Montbazon, se narodil 18. ledna 1764 ve Versailles jako nejstarší z pěti dětí Henryho Louise Rohan-Guéménée a Victorie Armandy, rozené Rohan-Soubise. Jeho rodiče se tehdy řadili mezi nejvlivnější aristokraty u francouzského dvora. Otec vykonával v letech 1775–1782 úřad nejvyššího komořího a ve svých rukou držel také úřad kapitána královské gardy. Matka byla od roku 1775 poslední z rohanských dam, které zastávaly funkci guvernantky královských dětí. Až do roku 1782 se rodina těšila vysokému postavení a výhodám vyplývajícím z držení výše jmenovaných úřadů. V těchto poměrech prožil Karel Alain celé dětství a období časné dospělosti. V květnu roku 1781, tedy ve svých sedmnácti letech, uzavřel v Paříži sňatek s Louisou Aglaë de Conflans a hned následující rok se mladému manželskému páru narodila dcera Berta. Rokem roku 1782 ovšem nákladný způsob života u dvora pro Rohany skončil. Velké výdaje na reprezentaci související s vysokými funkcemi totiž dohnaly Rohany-Guéméné do velkých finančních problémů. Jejich zadluženost rostla a v roce 1782 byla již situace neudržitelná. Tohoto roku byl vyhlášen bankrot rodu, který znamenal rovněž ztrátu dvorských úřadů a jejich odchod od dvora. Henri Louis se od této doby ve Francii již nezdržoval a Victorie Armanda žila v ústraní na zámku Vigny. V této době zbývalo do vypuknutí revoluce ještě sedm let.[1]

Emigrace z Francie

Po vypuknutí Velké francouzské revoluce v roce 1789 volilo mnoho šlechticů odchod do ciziny. Nejednalo se však o okamžitý masový útěk do exilu. K jejich odchodům docházelo postupně a přibývalo jich s rostoucí nenávistí vůči královské rodině a perzekucí šlechty. Zpočátku emigraci bráněno nebylo, zlom nastal až po pokusu krále o útěk v létě roku 1791. Od této doby opatření proti emigrantům pomalu narůstala, docházelo k zatýkání a konfiskacím majetku. Vše vyvrcholilo rokem 1793, kdy byl Konventem vydán zákon proti emigrantům, kteří byli prohlášeni za zrádce národa, jejich majetek byl konfiskován, a pokud by se ve Francii objevil někdo, jehož jméno figurovalo na vyhotoveném seznamu emigrantů, měl být popraven.[2]

V roce 1792 se rozhodl emigrovat také Karel Alain Gabriel spolu se svými mladšími bratry Viktorem Ludvíkem Meriadekem a Julesem Armandem. Prvním útočištěm se jim stal bruselský palác jejich tety, hraběnky de Marsan. V této době měli již Karel Alain a Viktor Ludvík Meriadek za sebou několik let vojenské služby ve Francii. Karel Alain byl od roku 1785 majitelem a plukovníkem pluku svého dědečka, maršála Karla Rohana-Souibise. Bratři se v exilu zapojili do vojenské kampaně proti poměrům ve Francii. Nejprve působili ve vojsku prince de Condé a poté vstoupili do habsburských vojenských služeb, kde skončili s hodností polních podmaršálků a za zásluhy jim byl udělen rytířský kříž řádu Marie Terezie.[3]

Usazení se v Čechách

Roky 1806–1808 byly pro další osudy bratrů stěžejní. Právě v této době se rozhodli natrvalo usadit v Rakousku.[4] Důvodů pro jejich setrvání právě v habsburské monarchii mohlo být hned několik. V první řadě se Rakousko nalézalo daleko od politicky nestabilní Francie a předpoklady pro integraci v tomto prostoru byly příznivější než například v sousedním Německu. Další výhodou bylo, že zdejší šlechta tvořila již dlouhou dobu kosmopolitní uskupení a již dříve ztratila svůj národní charakter. Nově příchozím rodům tak asimilace se zdejší nobilitou nepůsobila větší problémy. Nebyli to ale jen Rohanové, kteří se rozhodli natrvalo zůstat v emigraci, prosadit se v ní a odmítnout návrat zpět do vlasti. Podobně postupovaly i některé další, původem francouzské, rody, například Bombellesové, St-Vincentové či Mensdorffové-Pouilly.[5]

Již od roku 1806 začali Rohanové s postupným budováním nového majetkového komplexu v Čechách. Mezi prvními zakoupenými statky bylo panství Řepín na Mělnicku, které Jules Armand, bratr Karla Alaina, zakoupil od Josefa Desfours-Walderode.[6] O dva roky později udělil Rohanům císař František I. inkolát a indigenátní diplom, kterým jim uznal knížecí titul a byli tak přijati mezi ostatní domy rakouského císařství.[7] Ihned po získání inkolátu se Karel Alain začal soustředit na postupné rozšiřování rodového majetku na území Čech. Kromě statků na Mladoboleslavsku zakoupil roku 1816 od Viléma IX. Hessenského bývalý Černínský palác v Praze na Malé Straně.[8]

Rodové sídlo na Sychrově

Zásadní pak byla roku 1820 koupě panství Svijany se statky Sychrovem, Loukovcem, Albrechticemi a Kurovodicemi od Františka Adama Valdštejna-Vartemberka. Tyto statky, zejména Sychrov, se později staly centrem pozemkové držby Rohanů na území Čech. Rodový majetek se ještě za života Karla Alaina rozrostl o panství Semily-Jesenný, Lomnice nad Popelkou a statky Jílové a Malý Rohozec.[9] Rohanský majetkový komplex se tedy nacházel převážně na území severních Čech a zahrnoval oblasti Pojizeří, Českého ráje, Jablonecka, Podkrkonoší, Semilska, Lomnicka, Podještědí a území severně od Mnichova Hradiště, kde se rozkládalo jádro pozemkové držby rodu – panství Svijany.

Z nově zakoupených statků se největších stavebních úprav dostalo zámku Sychrov, který si Karel Alain zvolil jako hlavní rodové sídlo. Právě zde měly být položeny nové kořeny rodu a založena nová tradice. Z tohoto důvodu musel být zámek rozšířen a náležitě stavebně upraven. V době zákupu zámku Rohany se totiž jednalo pouze o malou budovu obdélníkového půdorysu s domácí kaplí a věží, jež vyhořela po zásahu bleskem roku 1804.[10] Právě pro svou zchátralost a nedostačující velikost zámek nevyhovoval požadavkům kladeným na knížecí sídlo. Karel Alain tak ihned začal s potřebnou rekonstrukcí a přestavbou zámku na výstavní klasicistní a plně reprezentativní sídlo, které by odpovídalo jeho potřebám a společenskému postavení.[11]

Rok 1820 je vylíčen jako rok pro dějiny zámku přelomový také v textu Sychrovské pamětní knihy.[12] V jednom z prvních zápisů je zámek popisován takto: „[…] obwohl seit jeher ein Sitz der Domainen-Besitzer, füllt bis zum Jahre 1820 nur dem Namen nach den Raum in der Vaterlandsgeschichte aus … das Schloss Sichrow kein merkwürdiges oder anziehendes Baudenkmal der ritterlichen Urzeit dar; demungeachtet wurde daselbe wegen der freien schönen Lage, der reitzenden Umgebung des Mohelkathales von Seiner Durchlaucht Carl Fürsten Rohan zur Residenz des Durchlauchtigen Hochfürstlichen Hauptstammes erwählt und erheben, hierdurch auch den Annalen der Geschichte übergeben […]“ [13]

Zámek do této doby opravdu nebyl nijak významným objektem, což ostatně potvrzuje také dobová místopisná literatura, ve které je Sychrov do roku 1820 zmiňován jen velmi stručně.[14] S příchodem Rohanů však toto období „bezvýznamnosti“ končí a nastává nová, pro zámek určující, epocha. V pamětní knize je onen motiv zlomu a začátku nové éry patřičně zdůrazněn také v popisu příjezdu nového majitele na své panství, který se uskutečnil 7. září roku 1820. V knize je podrobně popsán průběh slavnostního uvítání knížete Karla Alaina, kterého doprovázeli jeho dcera Berta a bratr Viktor Ludvík Meriadek. Popis významu této události byl v textu pamětní knihy umocněn rovněž motivem náhlé změny počasí. Ještě před průběhem této slavnosti byla obloha údajně zatažená, kdežto s příjezdem knížete Karla Alaina se mračna náhle roztrhala a nad panstvím znovu vysvitlo slunce.[15] Autor textu pamětní knihy mohl v roce 1859 jen stěží vědět, jaké bylo v onen den, před téměř čtyřiceti lety, počasí. Je tedy zřejmé, že tento zápis je do značné míry stylizován a snaží se zdůraznit zejména skutečnost, že s příjezdem nového majitele začíná období, které přinese rozkvět celého panství. Kníže Karel Alain zde vystupuje také jako dobrotivý ochránce svých poddaných, což dokládá i následující text: „[…] in dem Antlitze des Durchlauchtigen Fürsten las man die Hochdemselben angestammte Fürstengröße, Milde und Vaterliebe; Höchstdieselben danktem herzlich den ununterbrochenen Begrüßungen der Volksmenge und geruheten während dieser Fahrt ansehnliche Geldgeschenke unter die Schulkinder und Armen vertheilen zu lassen …der Eindruck, welchen die Fürstengröße des Durchlauchtigen Fürsten an Seine Unterthanen geübt, läßt sich mit Worten nicht ausdrücken; findet aber einen Beweis darin, daß die Gemeinden sich die Gnade ausgebeten haben, Hoch Ihrer Durchlauchtigen Obrigkeit die ehrfurchtsvolle Huldigung auch in dem Schlosse zu Sichrow darbringen zu dürfen […]“ [16] Dobročinnost a péče o poddané, které jsou v tomto úryvku patrné, použil autor textu zcela úmyslně ve snaze poukázat na klasické hodnoty, které byly odnepaměti spojovány se šlechtictvím.

Dědictví

Pokud jde o rodinu knížete Karla Alaina, jeho manželství s Louisou Aglaë de Conflans bohužel zůstalo bez mužského potomka. Narodila se jim pouze jediná dcera, výše zmiňovaná Berta, kterou Karel Alain provdal za svého bratra Viktora Ludvíka Meriadeka. Ani z tohoto svazku však nevzešel žádný potomek a Rohanové se tak museli již okolo roku 1816 začít zabývat otázkou budoucího dědice rodového majetku. Z těchto důvodů začal Karel Alain uvažovat o adopci svých dvou synovců Kamila a Benjamina, synů jeho sestry Marie Louisy Rohan-Rochefort, kteří byli vychováváni ve Francii. Plán adopce nakonec uskutečnil až v roce 1833 Karlův bratr Jules Armand.

Karel Alain zemřel na Sychrově 24. dubna 1836 ve věku dvaasedmdesáti let. Po jeho smrti se správy majetku na čas ujala dcera Berta, která se tak stala jedinou ženskou majitelkou Sychrova i celého rodového jmění. Již v roce 1837 však Berta zděděný majetek prodala svému bratranci knížeti Kamilovi, přičemž si po dobu zbytku svého života vyhradila pevný důchod a v případě smrti ustanovila důchod z panství Svijany také pro svého manžela Viktora Ludvíka Meriadeka. Kníže Kamil Rohan se tak od roku 1837 stal hlavním vlastníkem rohanských statků a hlavou celého rodu, kterou byl až do své smrti v roce 1892.[17]

Petra Kadlecová