Katalog KVKLI

Ivan Kortan

30. 9. 1959 Nový Bor

voják řemeslník živnostník

Medailon

„Mohu-li pomohu, a pokud pomoci nemůžu, tak určitě neuškodím.“

 

Ivan Kortan se narodil 30. září 1959 v Novém Boru. Jeho otec Antonín Kortan pracoval jako nástrojař, matka Anna Kortanová, rozená Švecová se vyučila cukrářkou. V mládí se Ivan Kortan věnoval železničnímu modelářství a byl členem Svazarmu. Jeho otec podepsal jeden z nejvýznamnějších dokumentů pražského jara Dva tisíce slov a také projevil nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Nato jej Komunistická strana Československa vyloučila ze svých řad, a z tohoto důvodu nebyl Ivan Kortan přijat na dopravní průmyslovku v Děčíně. Namísto toho se nakonec vyučil motorářem lokomotiv v Železničních opravnách a strojírnách v Lounech. Po dokončení školy v roce 1976 začal pracovat v Lokomotivním depu v České Lípě. O půl roku později nastoupil v rámci dvouleté základní vojenské služby do automobilové poddůstojnické školy ve slovenském Hlohovci a poté sloužil v Karlových Varech.

Po návratu do civilního života se Ivan Kortan vrátil do českolipského Lokomotivního depa, odkud byl pracovně vyslán také do německého Lipska či Halle anebo ukrajinského Kyjeva. V osmdesátých letech nastoupil do Technických služeb Nový Bor jako automechanik a řidič. Později přešel do družstva Montáž Praha, které zaměřovalo se na rekonstrukci hradů, zámků, kostelů a dalších památkových objektů. Po sametové revoluci v roce 1990 začal podnikat, zaměřil se na práce s motorovou pilou a na opravy motorů. Později založil společnost s ručením omezeným a pracoval pro konkurzní správce v podnicích po celé zemi. Od roku 2009 provádí jako živnostník drobné opravy pro soukromníky i pro město Nový Bor.

V roce 2004 vstoupil Ivan Kortan do aktivních záloh, které byly zřízeny při Krajském vojenském velitelství v Liberci. V průběhu téměř dvaceti let se zúčastnil řady cvičení, pomáhal při likvidaci následků povodní v Čechách i na Moravě či se podílel na realizaci pietních aktů. V řadách aktivních záloh dosáhl hodnosti nadrotmistra. Ve volném čase vede při novoborském Domu dětí a mládeže Army Team pro chlapce od páté do deváté třídy.

V roce 2015 byl Ivan Kortan vyznamenán hejtmanem Libereckého kraje Martinem Půtou Medailí velitele roty Aktivní zálohy za zásluhy při budování jednotky a jejím výcviku. V roce 2023 byl oceněn Poctou hejtmana Libereckého kraje, v Novém Boru převzal ocenění pro mecenáše a dobrodince Cenu Ď a od ministryně obrany České republiky Jany Černochové Záslužný kříž za mimořádné zásluhy v Armádě České republiky v oblasti Aktivních záloh ozbrojených sil.

Mládí

Ivan Kortan se narodil 30. září 1959 v Novém Boru. Jeho matka Anna Kortanová, rozená Švecová, pocházela z moravských Dubňan a vyučila se cukrářkou. Otec Antonín Kortan byl původem z Kladna a pracoval jako nástrojař.

„Tatínek dělal leteckého mechanika ve Kbelích. Děda Vilém z tatínkovy strany byl za války totálně nasazený v Německu a pradědeček, jak jsem si dohledal, byl v ruských legiích. Vracel se domů lodí přes Itálii, bylo to v době, kdy po roce 1918 vznikalo samostatné Československo. Pracoval pak jako horník. V té době ještě neexistovali profesionální horničtí záchranáři, při neštěstích zasahovali sami horníci. Při jedné takové záchranářské akci děda zahynul. Babička, která pocházela z Brandýska na Kladensku, se po jeho smrti odstěhovala s mým tátou a jeho starším bratrem do České Kamenice, aby se nestali horníky.“

Ivan Kortan miloval od dětství vlaky a věnoval se železničnímu modelářství. Okupaci vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem prožil v srpnu 1968 v Novém Boru jako devítiletý.

„Sovětští vojáci měli základnu na letišti v nedaleké Mimoni. Pamatuji si, že někteří lidé s vojáky kšeftovali, jiní je zase nenáviděli. U nás v Novém Boru se okupanti moc nevyskytovali, maximálně ve městě nakupovali sklo nebo jiné zboží.“

Otec Ivana Kortana byl členem Komunistické strany Československa. Podepsal ale jeden z nejvýznamnějších dokumentů pražského jara Dva tisíce slov a také projevil nesouhlas s invazí, proto byl vyloučen ze strany.

„Vyhodili ho z práce, z Novoborských opraven a strojíren, kde měli mimo jiné i vojenskou výrobu, produkovali například planžet pro zaměřovač na letadla Tamara. Paradoxem bylo, že za socialismu musel být každý povinně zaměstnaný, jinak se mohl dopustit trestného činu příživnictví. Komunistům ovšem nevadilo, že můj táta byl nezaměstnaný. Pak si to ale dali soudruzi nějak dohromady a zaměstnali ho zpátky v té samé továrně. Šel nicméně z nástrojárny do svařovny na hůře placenou práci. Dali ho navíc pod dozor v uvozovkách kovaného komunisty. Po třech letech zjistili, že ho potřebují na místo, odkud ho odvolali. Najednou nevadilo, že je opět ve sféře vojenské výroby, kde se později věnoval NC obráběcím strojům.“

Ivan Kortan se po základní škole dostal na dopravní průmyslovku do Děčína. Dozvěděli se to ale lidé, kteří věděli o tom, že je Kortanův otec považován za kontrarevolucionáře a oznámili mu, že ho nakonec na průmyslovku nepřijímají. Přihlásil se tedy do Železničních opraven a strojíren v Lounech, více než sto kilometrů od bydliště. Na českolipském okrese totiž neměl šanci v žádném učňovském oboru. V Lounech se vyučil motorářem lokomotiv.

„Měli jsme předměty jako je hydraulika, pneumatika a elektrika, byl jsem na učňáku druhý nejlepší. I přesto jsem byl na takzvaných desetiminutovkách, kdy se četly noviny jako Rudé právo, označen za negativní vzor socialistické společnosti. Ale nijak mi to nevadilo.“

Výuční list převzal v roce 1976.

Při praktické zkoušce jsem musel složit půlku motoru z Tatry 111 tak, aby ten motor fungoval. Všechny znalosti, které jsem si během studia osvojil, jsem později využil ve svých zaměstnáních. Těch jsem vystřídal pět. Jezdil jsem s nákladními vozy a plošinami, osmnáct let jsem byl u hasičů jako řidič – strojník.“

Základní vojenská služba

V sedmnácti letech si Ivan Kortan udělal ve Svazarmu řidičský průkaz. Když si připlatil, získal oprávnění nejen na osobní vůz, ale i na malou a velkou motorku, nákladní vozidlo a traktor. Později i na návěsy a vleky. Po vyučení nastoupil do zaměstnání v Lokomotivním depu v České Lípě. O půl roku později šel na dva roky na základní vojenskou službu.

„Chtěl jsem jít k tankistům. Když mě přeměřili, zjistili, že měřím sto osmdesát osm centimetrů a označili mě za přerostlého. Strčili mě do automobilové poddůstojnické školy ve slovenském Hlohovci. Měl jsem tam ohromné štěstí na vojáky z povolání. Nastoupilo nás sto dvacet, dva z nás jsme byli vyučení v potřebných oborech jako je automechanik. Byl jsem na dílnách, uplatnil jsem se jako řidič na různé technice a všechny dovednosti se mi později hodily.“

I na vojně se někteří lidé snažili Ivana Kortana perzekuovat jako syna člověka vyhozeného z komunistické strany. Zastal se ho pozdější ministr národní obrany Miroslav Vacek.

„Kontráši vyhrabali minulost mého tatínka, a chtěli, abych odešel z místa řidiče. A on prohlásil, že nemůžu za to, co dělal v minulosti táta a už mi dali pokoj. Sloužil jsem nejprve v tom Hlohovci a pak v Karlových Varech. Končil jsem v hodnosti četaře. Jako řidič jsem se zúčastnil během vojny různých přezkoušení, dělali jsme testy z dopravního zákona, jízdy zručnosti, různé opravárenské činnosti, a podle toho jsme si mohli vyjezdit určitou třídu. Začal jsem na třetí a vyjezdil jsem si nakonec první. Nad ní už byl jenom mistr. Tuhle třídu ale mohli získat pouze vojáci z povolání.“

Po vojně se Ivan Kortan vrátil do českolipského Lokomotivního depa, kde opravoval mimo jiné sovětské lokomotivy Sergej vážící sto šestnáct tun a čtyřnápravové dieselelektrické lokomotivy řady 753 označované jako brejlovec.

„Přestože to naše vedení hnalo přes brigádu socialistické práce, byli jsme tam skvělá parta. Nějaký náměstek opět vytáhl tátovu minulost, a tak mě za v uvozovkách odměnu poslali do Německé demokratické republiky. Asi měsíc jsem dělal v Lipsku a pak v Halle. A protože se jim zdálo, že nejsem ještě dost levicově kovaný, tak mě poslali do lokomotivního depa v ukrajinském Kyjevě. Když jsem odjížděl, tak mi mistr řekl, ať to v jejich depu pořádně okouknu, protože jsme měli na lokomotivách Sergej problémy se seřizováním otáček motoru. Já jsem pak v Kyjevě přemluvil jednoho člověka, který mě všechno naučil a dal mi i nějaké prostředky na údržbu. Když jsem se vrátil, tak jsem jezdil po našich depech a všechny lokomotivy jsem v nich seřizoval.“

Spal tehdy v rodině ukrajinského mechanika, chodili společně do práce, volný čas trávili u řeky a sportovali. I přes rozdílné podmínky v bydlení a v práci se mu na Ukrajině líbilo. Dorozuměl se dobře, protože tehdy byla ve školách povinná ruština. Musel si jen doplnit ruské technické výrazy.

„Na cestu mi dokonce dali perfektní pracovní oblečení a pomůcky, takže jsem se v podstatě stal nejlépe vybaveným zaměstnancem depa. A pro zajímavost, v kyjevském depu se všichni divili, že se jako Čech jmenuji Ivan, u nich Váňa. Oni tam prý nikoho s tímto jménem neměli.“

Když se v osmdesátých letech oženil, nechtěl už do České Lípy dojíždět a našel si zaměstnání v Technických službách Nový Bor jako automechanik a řidič. Později přešel do družstva Montáž Praha, které mělo pobočku i v Novém Boru a zaměřovalo se na rekonstrukci hradů, zámků, kostelů a dalších památkových objektů.

„Naučil jsem se dělat vitráže, něco z truhlařiny, zedničiny, pokrývačství a klempířiny, taková všehochuť dovedností to byla. Podílel jsem se na opravě hradů Bezděz a Lemberk, kostelů v Novém Boru, České Lípě nebo Chebu. Bylo to mé nejlepší zaměstnání. Bohužel, po sametové revoluci družstvo zaniklo.“

Po sametové revoluci

V době sametové revoluce v listopadu 1989 onemocněla Ivanu Kortanovi žena, a tak se nemohl účastnit žádných shromáždění a demonstrací.

„Vnímal jsem tudíž sametovou revoluci jen skrz média. Do politiky jsem nešel a nikdy nepůjdu. Tatínka po revoluci rehabilitovali. Získal pocit takového zadostiučinění, ale nijak to neprožíval a nechtěl se nikomu vysmát ani pomstít.“

Ivan Kortan začal po roce 1990 soukromě podnikat. Zaměřil se na práce s motorovou pilou a na opravy motorů. Později založil společnost s ručením omezeným a prováděl inventury pro konkurzní správce v různých továrnách a provozech po celé zemi.

„Udělal jsem si rovněž koncesi na veřejné dražby a prodával jsem majetky z konkurzní podstaty. Byla to náročná práce. Našli se totiž lidé, kteří vám vyhrožovali nebo vás chtěli podplatit, nebyly to hezké chvíle. Proto jsem se brzy raději vrátil k řemeslu. Dělám drobné instalatérské opravy, opravuji okna a dveře, pracuji pro soukromníky i pro město Nový Bor. A dělám to už patnáct let.“

Aktivní zálohy

V roce 2004 vstoupil Ivan Kortan do Aktivních záloh Armády České republiky, které byly zřízeny při Krajském vojenském velitelství v Liberci. Aktivní záloha je součástí zálohy ozbrojených sil České republiky a v případě potřeby jsou jednotky aktivní zálohy na základě rozhodnutí vlády nasazeny do akce. Jejich typickými úkoly jsou pomoc při živelních pohromách a ostraha objektů důležitých pro obranu státu v případě zhoršení bezpečnostní situace. Liberecká rota aktivních záloh nese od roku 2017 čestný název po druhoválečném odbojáři a parašutistovi Čestmíru Šikolovi z Malé Skály. V aktivních zálohách vykonával Ivan Kortan funkci technika a velitele družstva.

„Mě si v podstatě vojáci vytáhli podle odbornosti od dobrovolných hasičů v Novém Boru, pro které jsem jezdil. Ty začátky byly docela krušné, nikdo jsme nevěděli, co tam budeme dělat. Nevěděli to ani vojáci z povolání. Nebyla k dispozici žádná vojenská technika, auta a tak dále. Začal nám ale výcvik se zbraní, cvičili jsme v družstvu a četě. A postupně se na nás, řidiče nabalovaly další profese – spojaři a zdravotníci.“

Jak dál vypráví Ivan Kortan, noví příslušníci aktivních záloh jezdí na základní výcvik do Vyškova a pak jsou začleňováni do jednotky v příslušném kraji. V každé jednotce je sto šedesát vojáků aktivních záloh. Některé jsou strážní a jiné speciální, jako například jednotka u libereckých chemiků.

„Zezačátku jsme vyfasovali jen základní výbavu, většinou od profesionálních vojáků. A ten zbytek jsme si pořizovali za roční odměnu, kterou jsme dostávali, což bylo šest tisíc korun. Koupili jsme si třeba ruksak, teplé oblečení a termoprádlo. Co se týče techniky, tak jsme měli k dispozici nákladní vozy Tatra 815, které nám vojáci půjčovali z vojenských výcvikových prostor v Boleticích, později přišly Tatry 810. V současné době má naše jednotka Tatry 815/7.“

Vojáci aktivních záloh později dostali lepší uniformy a boty, přilby a také nové zbraně. V roce 2023 získali klasické breny, české útočné pušky měnitelné ráže a rovněž krátké zbraně, pistole phantom. Jak dál líčí Ivan Kortan členové aktivních záloh si díky výcviku a morálce postupně získávali důvěru profesionálních vojáků.

„Pochopili, že nejsme ti, kteří si chtějí jen zastřílet nebo hodit granátem, ale že jsme lidé různých profesí, které armáda v případě nutnosti může využít. Pro členy aktivních záloh představují různá cvičení poměrně velkou zátěž, musí se navíc uvolňovat ze zaměstnání, což je hlavně v malých firmách problém, protože je kolikrát nemá kdo nahradit. Někteří si dokonce musí brát dovolenou. Jiným mnohadenní nepřítomnost doma způsobuje problémy v osobním životě.“

Cvičení vojenských záloh není navíc podle Ivana Kortana procházka růžovým sadem.

„Já jako řidič jsem musel pravidelně absolvovat psychotesty ve vojenské nemocnici. Procházíte zdravotními prohlídkami a jste navíc pod určitým dohledem vojenské policie. Výcvik aktivních záloh není tudíž pro žádné fajnovky. Stalo se mi, že nastoupil chlap a po prvním cvičení prohlásil, že to dělat nebude a už jsme ho tam nikdy neviděli. Cvičíme například s hasiči a záchranáři. Na letišti v Mimoni jsme jim například zajišťovali ochranu a také dělali figuranty. Na cvičení Hradba jsme hlídali vodní nádrž a jednotlivé jednotky aktivních záloh tam postupně rotovaly a vykonávaly i další činnosti. Zažil jsem i ostrahu hranic mezi Moravou a Slovenskem, kde jsme sloužili s profesionálními vojáky.“

Velké cvičení měly aktivní zálohy v roce 2019 u Krajské vědecké knihovny v Liberci.

„Zajišťovali jsme perimetr kolem určeného objektu, ohraničili jsme ho concertinem, tedy žiletkovým ostnatým drátem. Lidé vstupující do objektu byli podrobeni osobní prohlídce. Ta má svá pravidla. Chlap prohlíží chlapa, žena ženy a děti do dvanácti let. Kontrolovali jsme rovněž vozidla. Vojenští chemici udělali přepad a my objekt bránili. V knihovně jsme cvičili tři dny. Přijeli i hosté a kontrolní orgány z vyššího vojenského velení. A nikdo neshledal žádné větší nedostatky.“

Členové aktivních záloh se nicméně občas potýkali s nepochopením veřejnosti.

„Když někdo třeba neměl občanský průkaz a chtěl jít do knihovny. Museli jsme ho předpisově poslat pro občanku domů a to se mu samozřejmě nelíbilo. Tenkrát jsme byli jediná jednotka, která ve městě střílela, hlídali jsme totiž policejní útvar vedle knihovny.“

Jak Ivan Kortan připomíná, na cvičeních se střílí ostrými náboji. Členové aktivních záloh proto procházejí přísným bezpečnostním školením.

„Každý z nás musí podepsat, že si převzal ostrou munici a všechno to musí na počty sedět. Na správný postup dohlíží vojenský instruktor.“

Jak zdůrazňuje Ivana Kortan, aktivní zálohy jsou první doplňující útvary pro Armádu České republiky. Nastupují v případě potřeby podle odborností, které armáda potřebuje.

„Já jsem nejprve nastoupil na post mechanika, to jsme ještě neměli k dispozici auta. Když jsme je dostali, tak jsem dělal řidiče. Musel jsem samozřejmě získat vojenské řidičské oprávnění. Někdy vykonáváme také sdružené funkce. Chodil jsem třeba dva roky s kulometem, protože jsem byl vysoký a bylo nás tehdy ve družstvu málo. Byl jsem také velitelem opravárenského družstva, technikem roty a končil jsem jako velitel zásobovacího družstva.“

K jednotkám aktivních záloh jezdí instruktoři-specialisté. Pořádají pro ně i takzvané kurzy přežití.

„Učí vás například, jak najít vodu, jak ji vyčistit, vybrat si správné místo na přespání, aby vás nikdo nenapadl, a udělat si v přírodě lůžko.“

Jako příslušník aktivních záloh pomáhal Ivan Kortan při likvidaci následků povodní v Ostravě, Litoměřicích, Chrastavě a v Plzni.

„Musím říct, že na začátku panoval určitý chaos. Když ale starosta města nebo obce zjistil, že tam má chlapy, kteří nepotřebují ubytování a stravu, tak nás zaměstnal na ty nejhorší práce. Zažil jsem lidi, co nám byli za pomoc velice vděční. Bylo dojemné, když nás objala neznámá babička, které jsme pomohli. Oceňovali nás i policisté, kteří byli rádi, že jsme je pravidelně při práci střídali.“

Ivan Kortan soutěžil také ve střelbě z airsoftových zbraní a zúčastnil se různých bojových her, například v Milovicích. Zasloužil se o vybudování laviček veteránů na lesním hřbitově v Novém Boru a na Malé Skále. Pořádal rovněž přednášky, na nichž seznamoval veřejnost s úlohou aktivních záloh. Jezdil i do škol.

„Z nějakého krátkého šotu v televizi totiž lidé ne vždy pochopí, co všechno děláme. A vždy je lepší, když se nás lidé mohou osobně na cokoliv zeptat.“

Ivan Kortan se také podílí na službě čestné stráže při pietních aktech.

„V Novém Boru jsem byl osloven zástupci městského úřadu. Čestná stráž se tam u několika pomníků stojí vždy 11. září, tvoří ji zhruba dvacítka lidí. Připomínáme si také výročí rumburské vzpoury, protiválečného vystoupení českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády, která vypukla 21. května 1918. Jezdíme i na další pietní místa, třeba do Liberce nebo do Chrastavy.“

Jako vojenský řidič a také při pietních aktech se setkal s řadou osobností, například s československým kosmonautem Vladimírem Remkem nebo s bývalým ministrem národní obrany Miroslavem Vackem, který mu, jak už dříve zmínil, na vojně pomohl. Ivan Kortan chodil i na vojenské pochody, které pořádá armáda nebo různé spolky.

„Některé pochody jsou velmi proslulé, jezdí na ně také účastníci ze zahraničí, například z Polska, Slovenska, Litvy, Maďarska nebo Německa. S parašutisty jsem se zúčastnil pochodu v Prostějově. V Chrudimi nás zase naháněli Němci v dobových uniformách. Plníme různé úkoly a získáváme hesla k dalšímu postupu. Účastním se i pochodu ve Vimperku, šel už třikrát sto sedmnáct kilometrů nonstop. Vycházíme v pátek ve dvaadvacet hodin a docházíme v neděli třeba ve čtyři ráno. Chodí se i v zimě, zažil jsem, že jsme spali v mínus dvaceti třech stupních. Myslím si, že pochody perfektně tmelí kolektiv. A je skvělé, že na to ve vyšším věku ještě fyzicky a psychicky máte.“

Kvůli věku byl v roce 2023 Ivan Kortan jako rotmistr z aktivních záloh vyřazen.

 „Dneska se hodnost nedává podle toho, jak dlouho sloužíte v jednotce, ale podle funkce, kterou vykonáváte. Já, když jsem nastoupil, tak jsem měl četaře, dostal jsem se až na nadrotmistra. Pak přišla reorganizace armády a jako technik roty jsem odešel z aktivních záloh jako rotmistr.“

Army Team

V roce 2015 založil Ivan Kortan při novoborském Domu dětí a mládeže Army Team pro chlapce od páté do deváté třídy, které baví vojenský výcvik.

„Máme klasický výcvik jako vojenská jednotka. Většinou cvičíme venku, v přírodě. Když je velká zima, tak jsme v tělocvičně. Nacvičujeme povely, dovednosti se zbraní, jak se chovat v družstvu, záchranu raněného nebo výcvik na vodě. Nedaleko Nového Boru pořádáme i akce s přespáním venku. Kluci budují základnu, dostávají rozpis strážních služeb, chodí na průzkum, sami si vaří a mimo jiné skládají mapu České republiky. Já jim k tomu pak říkám: To je naše země, nikdy ji nenechte rozdělit, ani si ji vzít.“

O kroužek je velký zájem. Není ale podle Ivana Kortana pro každého.

„Proto dělám přijímací testy. Každý kluk musí udělat deset kliků, dvacet sedů lehů a shyby, když je dokáže. Dám mu pak znehodnocenou zbraň. Lehne si s ní nejdříve na zem, pak si dá na záda ruksak vážící zhruba dvanáct kilo a běží sto metrů tam a zpět. Nakonec si zase lehne. A píše se mu čas. Loni jsem měl dvacet sedm zájemců a bral jsem jich osm.“

Jak Ivan Kortan zdůrazňuje, vedení klubu nedělá pro peníze, ale kvůli dětem.

„Aby nedělali lotroviny, nefetovali a nekouřili. Prostě se jim někdo věnovat musí. Neříkám, že to vytrhnu, ale dělám s nimi něco, co je baví, také se něco naučí, třeba zdravovědu. A častým pohybem získávají lepší fyzickou kondici. Beru kluky dokonce na záchranářskou nebo vojenskou školu, aby měli představu, co se tam dělá. Nenutím je ale k tomu, aby se stali vojáky. Vždy na konci školního roku pak v cukrárně projíme ten můj plat v zákuscích a dalších pochoutkách.“

V kroužku nejsou dívky. Není to ale proto, že by je chtěl diskriminovat. Vždyť i v armádě jsou ženy. A podle něj jsou mnohdy i lepší než muži. Holky nejsou v kroužku podle něj ryze z praktických důvodů.

„Kluci jsou už ve věku, kdy s nimi cvičí puberta. A když třeba nacvičujeme prohledávání osob a hledáme výbušniny, tak to musíme dělat pečlivě. A já bych pak nechtěl s děvčaty a jejich rodiči řešit problém, jak a kde se jich nějaký kluk při výcviku nevhodně dotkl.“

Ivan Kortan je rád, že některé členy Army Teamu nasměroval tento unikátní kroužek k budoucí kariéře v bezpečnostních a záchranných složkách.

„Jeden můj absolvent studuje vysokou policejní školu, dva kluci jsou v policejním útvaru SPJ, jenž zasahuje při narušení veřejného pořádku a čtyři hoši absolvovali záchranářskou školu.“

Vozidla Tatra

Ivan Kortan si oblíbil nákladní vozy Tatra, které armáda používá. Byl se podívat i v automobilce v Kopřivnici a v Muzeu Tatry viděl nejnovější expozici, kde jsou vystavena nákladní vozidla.

„Myslím si, že Tatra je vozidlo, které nemá v terénu konkurenci nebo pokud ji má, tak se vždycky dokáže vyrovnat světovým značkám jako je Mercedes nebo VAN.“

Zajímal jsem se vždy o to, co jaké vozidlo umí, jaké má doplňky včetně navijáku a protichemické uzávěry.

„Když přišla nová vozidla Tatra 810, tak jsem požádal o to, abych mohl jet do Vyškova a zaškolit řidiče. Mám o Tatrách asi dvacet knížek, znám fáze jejího vývoje i co se týká třeba podvozku. Setkal jsem se rovněž s lidmi, kteří pracovali na montáži těchto vozidel. A mám radost, jak si vedou vozy Tatra v Rally Dakar. I když zrovna tahle vozidla motor z Tatry nemají. Ovšem podvozek Tatry je nezaměnitelný a jedinečný.“

Ocenění

V roce 2015 byl Ivan Kortan vyznamenán hejtmanem Libereckého kraje Martinem Půtou Medailí velitele roty Aktivní zálohy za zásluhy při budování jednotky a jejím výcviku.

„Pana hejtmana si vážím za to, co pro Liberecký kraj udělal. Potkávali jsme se při různých akcích i na cvičeních. Chtěl se jednou dokonce svézt v kabině tanku jako kulometčík. Tak jsem ho tam připásal, dostal i ten kulomet. Pan hejtman říkal, že jsme jeli dost rychle, ale v nadsázce jsem mu odvětil, že to číslo, co zahlédl, neukazuje rychlost, ale teplotu v kabině.“

V roce 2023 obdržel Ivan Kortan v Novém Boru Cenu Ď. Jedná se o ocenění pro mecenáše, dobrodince a lidi, kteří se zasloužili o rozvoj společnosti. Jak při udílení ocenění uvedl starosta Nového Boru Jaromír Dvořák, Ivan Kortan i přes časovou vytíženost, která je spojená s jeho civilním podnikáním, vojenskými povinnostmi i vedením kroužku, nikdy neodmítl pomoc městu Nový Bor. Jeho přístup by se podle něj dal shrnout do parafráze myšlenky Johnna F. Kennedyho: Neptej se, co může udělat tvé město pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro své město. Nejvyšší ocenění obdržel Ivan Kortan v roce 2023 od prezidenta republiky Petra Pavla.

„Převzal jsem od něj Záslužný kříž za mimořádné zásluhy v Armádě České republiky v oblasti Aktivních záloh ozbrojených sil. Moc si toho vážím. Myslím si, že v době, kdy Petr Pavel vykonával funkci náčelníka generálního štábu, byl ve světě v oblasti vojenství velice uznávaný.“

V roce 2023 obdržel Ivan Kortan za mimořádný přínos v oblasti vojenského výcviku aktivních záloh také Poctu hejtmana.

 

Ivana Bernáthová

Místa působení

Výběrová bibliografie

Články 

LUBAS, Miloslav. Záložáci nejsou pupkatí strejdové, ale vojáci, co umí bránit svou zem. Mladá fronta Dnes. Liberecký kraj. 2015, roč. 26, č. 219 (18. 9. 2015), s. 14. ISSN 1210-1168 [neplatné]. Dostupné také z: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/zaloha-vojak-armada-cviceni-rota-obrana-samopal-kulomet-zbran.A150921_141409_liberec-zpravy_ddt. 

Medaile za záchranu lidských životů i za příkladnou službu předal hejtman Půta. Liberecký deník. 2015, č. 279 (1. 12. 2015), s. 8. ISSN 1802-078X. 

Poctu hejtmana Libereckého kraje obdrželo osm osobností, jedna z nich byla udělena in memoriam. Mladá fronta Dnes. Liberecký kraj. 2023, roč. 34, č. 248 (26. 10. 2023), s. 15. ISSN 1210-1168 [neplatné]. 

POKORNÁ, Radmila. V Novém Boru se udělovaly Ceny Ď. Novoborský měsíčník. 2023, č. říjen, s. 5.  
Dostupné také z: https://www.novy-bor.cz/assets/File.ashx?id_org=10715&id_dokumenty=10121. 

Starosta Boru se setkal s oceněným vojákem. Je nejlepším vzorem pro mládež, ocenil ho. Českolipský deník. 2015, č. 280 (2. 12. 2015), s. 2. ISSN 1214-8482.  
Dostupné také z: https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/starosta-boru-se-setkal-s-ocenenym-vojakem-je-nejlepsim-vzorem-pro-mladez-20151202.html. 

Záložák: Ivan Kortan (*30. 9. 1959). Véčko. 2024, roč. 23, č. jaro, s. 90–91. ISSN 1213-7375. 

 

Internetové zdroje 

BERNÁTHOVÁ, Ivana. Pocta hejtmana Libereckého kraje: medailonky oceněných osobností. 6. díl, Nadrotmistr aktivních záloh Ivan Kortan. Online. In: Vybrali jsme pro vás. ČRo Liberec. 15. 11. 2023. Dostupné z: https://liberec.rozhlas.cz/pocta-hejtmana-libereckeho-kraje-medailonky-ocenenych-osobnosti-9112534. [cit. 2025-01-25]. 

LIBERECKÝ KRAJ. Pocty hejtmana Libereckého kraje 2023 – Ivan Kortan. Online, video. 7. 11. 2023. Dostupné z: YouTube, https://www.youtube.com/watch?v=kbWG06Hq0Pk. [cit. 2025-01-25].

Citace

BERNÁTHOVÁ, Ivana. Ivan Kortan. Databáze regionálních osobností [online databáze]. Krajská vědecká knihovna v Liberci, @2025. Datum aktualizace 29. 01. 2025, [cit. 2025-02-11]. Dostupné z: https://www.osobnostilibereckehokraje.cz/osobnosti/id:90401