Edith Weitzenová

„Pracovali jsme na čtyři směny, což bylo třicet dva hodin. Bylo to velice unavující, ale bylo to důležité. Odposlouchávali jsme posádky německých letadel. Poté jsme předali zprávu nejbližšímu letišti, které zkontaktovalo ostatní a do určeného prostoru poslali stíhačky.“

Edith Weitzenová se narodila 7. května 1924 v Drážďanech do židovské rodiny Pavla a Dory Nettlových. Otec pocházel z Trutnova a pracoval jako úředník, matka Dora, rozená Armeová, se narodila ve Frýdlantu v německé části Slezska. Společně měli dvě děti, starší Edith a mladšího syna Leopolda. Do Liberce se rodina přistěhovala na počátku třicátých let, když v Německu začalo docházet k častějším projevům antisemitismu a sílila podpora nacistické strany Adolfa Hitlera. Edith proto začala navštěvovat německou obecnou školu až v Liberci. Po jejím vychození nastoupila na měšťanskou školu. Její otec se mezitím aktivně zapojil do politické činnosti za místní německou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Poklidný život v severočeském pohraničí skončil s nástupem Henleinova sudetoněmeckého hnutí. V roce 1938 se proto Nettlovi znovu odstěhovali, tentokrát do Prahy.

Po záboru pohraničí se Pavlu Nettlovi jako německému sociálnímu demokratu podařilo dojednat vycestování rodiny do Anglie, podobně jako to učinil předseda strany Wenzel Jaksch. Jako první odcestoval Pavel Nettl v únoru 1939. Ostatní jej následovali až po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava v dubnu 1939. Cesta do bezpečí vedla přes Ostravu a přístav Gdaňsk. Po příjezdu do Anglie byli Nettlovi přesunuti do uprchlického tábora v přímořském městě Margate.

Na jaře 1940 byla rodina z východního pobřeží odstěhována zpět do Londýna, kde Edith začala pracovat v továrně na dámské prádlo. Po začátku Bitvy o Británii, kdy se Londýn stal pravidelným terčem mohutných leteckých úderů Luftwaffe, byli Nettlovi přesunuti do Nottinghamu. Zde Edith působila coby účetní, než se 7. listopadu 1941 přihlásila k dobrovolné službě u britských ženských pomocných leteckých sborů WAAF.

Válečná služba Edith Weitzenové začala 26. února 1942 ve výcvikovém středisku v Innsworthu u Gloucesteru na západním pobřeží, kde prodělala měsíční základní výcvik. Frekventantky základní vojenské průpravy posléze absolvovaly rozřazovací testy, podle kterých byly dále odesílány na další několikatýdenní speciální kurzy. Jelikož Edith uměla plynně německy, dostala se ke skupině žen v Y Service, které se zaměřovaly na odposlouchávání komunikace německé armády. Svou válečnou službu pak prožila na radiostanici ve Sheringhamu na východním pobřeží Anglie. Příslušnice WAAF zde monitorovaly a analyzovaly komunikaci nepřátelského letectva. Zejména se snažily získat údaje o pozicích letadel, počtu sestřelů, příkazech z německých letišť nebo místech shromažďování nepřátelských sil.

Službu na východním pobřeží Edith Weitzenová vykonávala do srpna 1945. Do Československa se natrvalo vrátila až v roce 1948, kdy zažádala o rozvod se svým prvním manželem, skotským vojákem Georgem Greigem. Nejprve pobývala s rodiči ve Šluknovském výběžku, kde poznala druhého manžela Jindřicha Weitzena. Společně pak v padesátých letech přesídlili do Liberce. V následujícím období Edith Weitzenová navštěvovala večerní školu ekonomie a pracovala jako účetní v obchodě s potravinami. Zemřela 29. září 2011.

„Wir arbeiteten in vier Schichten, das bedeutete zweiunddreißig Stunden. Das war sehr ermüdend, aber auch sehr wichtig. Wir hörten die Besatzungen deutscher Flugzeuge ab. Dann erstatteten wir dem nächsten Flugplatz Bericht, der die anderen kontaktierte, und sie schickten Jagdflugzeuge in das betreffende Gebiet.“

Edith Weitzenová wurde am 7. Mai 1924 in Dresden in die jüdische Familie von Pavel und Dora Nettl geboren. Ihr Vater stammte aus Trutnov (Trautenau) und arbeitete als Büroangestellter, ihre Mutter Dora, geborene Arme, wurde in Frýdlant (Friedland) im deutschen Teil Schlesiens geboren. Sie hatten zusammen zwei Kinder – die ältere Tochter Edith und den jüngeren Sohn Leopold. Nach Liberec (Reichenberg) zog die Familie Anfang der dreißiger Jahre, als es in Deutschland zu immer häufigeren antisemitischen Äußerungen kam und die Unterstützung für die nationalsozialistische Partei von Adolf Hitler immer stärker wurde. Edith begann deshalb erst in Liberec, die deutsche Volksschule zu besuchen. Nach deren Abschluss besuchte sie die Bürgerschule. Ihr Vater hatte sich unterdessen für die örtliche Deutsche Sozialdemokratische Arbeiterpartei aktiv in die politische Tätigkeit eingebracht. Ihr friedliches Leben im nordböhmischen Grenzraum endete mit dem Aufkommen von Henleins sudetendeutscher Bewegung. 1938 zogen die Nettls deshalb erneut um, diesmal nach Prag.

Nach der Annexion der Grenzgebiete gelang es dem deutschen Sozialdemokraten Pavel Nettl, die Ausreise der Familie nach England zu vereinbaren, ähnlich wie dies der Parteivorsitzende Wenzel Jaksch tat. Als Erster reiste im Februar 1939 Pavel Nettl ab. Die anderen folgten ihm erst nach der Verkündung des Protektorats Böhmen und Mähren im April 1939. Der Weg in Sicherheit führte über Ostrava (Ostrau) und den Hafen Danzig. Nach ihrer Ankunft in England wurden die Nettls ins Flüchtlingslager in der Küstenstadt Margate gebracht.

Im Frühjahr 1940 wurde die Familie von der Ostküste zurück nach London gebracht, wo Edith in einer Damenwäsche-Fabrik zu arbeiten begann. Nach Beginn der Luftschlacht um England, als London zu einem regelmäßigen Ziel für die massiven Luftangriffe der Luftwaffe wurde, wurden die Nettls nach Nottingham verlegt. Hier war Edith als Buchhalterin tätig, bis sie sich am 7. November 1941 zum freiwilligen Dienst bei der britischen Frauenhilfsluftwaffe Women's Auxiliary Air Force (WAAF) meldete.

Edith Weitzenovás Kriegsdienst begann am 26. Februar 1942 im Ausbildungszentrum in Innsworth bei Gloucester an der Westküste. Hier durchlief sie eine einmonatige Grundausbildung. Die Frequentantinnen der militärischen Grundausbildung absolvierten anschließend Einstufungstests, nach denen sie zu weiteren mehrwöchigen Spezialkursen weitergeschickt wurden. Da Edith fließend Deutsch sprach, gelangte sie zu einer Gruppe von Frauen im Y-Dienst, die sich auf das Abhören der Kommunikation der deutschen Armee spezialisierte. Ihren Kriegsdienst verbrachte sie dann in der Funkstation in Sheringham an der Ostküste Englands. Die Angehörigen der WAAF überwachten und analysierten hier die Kommunikation der feindlichen Luftwaffe. Insbesondere bemühten sie sich, Angaben zu den Positionen der Flugzeuge, der Anzahl der Abschüsse, den Befehlen von den deutschen Flugplätzen oder zu den Sammelorten der feindlichen Kräfte zu gewinnen.

Ihren Dienst an der Ostküste übte Edith Weitzenová bis August 1945 aus. Dauerhaft kehrte sie erst 1948 in die Tschechoslowakei zurück, als sie die Scheidung von ihrem ersten Ehemann, dem schottischen Soldaten George Greige, einreichte. Die erste Zeit verbrachte sie mit den Eltern im Schluckenauer Zipfel, wo sie ihren zweiten Ehemann Jindřich Weitzen kennenlernte. Gemeinsam zogen sie dann in den fünfziger Jahren nach Liberec um. In der folgenden Zeit besuchte Edith Weitzenová die Abendschule für Wirtschaft und arbeitete als Buchhalterin in einem Lebensmittelladen. Sie starb am 29. September 2011.

“We worked in four shifts, which was thirty-two hours. It was very tiring but important. We intercepted communication of German plane crews. Then we transmitted the report to the nearest airport, which contacted others and they sent fighters to the given zone.”

 Edith Weitzenová was born on 7 May, 1924, in Dresden, in a Jewish family of Pavel and Dora Nettl. Her father came from Trutnov and worked as a clerk, her mother Dora, née Armeová, was born in Frýdlant, in the German part of Silesia. They had two children, elder Edith and a younger son Leopold. In early 1930s the family moved to Liberec, when displays of anti-semitism became more frequent in Germany and popularity of Adolf Hitler’s Nazi party grew. Edith started to attend the German elementary school in Liberec. After that she started to attend the town school. In the meantime, her father took active part in political activity for the local Germ Social Democratic Worker’s Party. With the arrival of Henlein’s Sudeten German Party the peaceful life in the North-Bohemian border region ended. In 1938, the Nettls moved again, this time to Prague.

After the annexation of the border region, Pavel Nettl, as a German Social Democrat, managed to organize the family’s leaving for England just as the Party Chairman, Mr. Wenzel Jaksch did. Pavel Nettl was the first one to leave in February 1939. The others followed only after the proclamation of the Protectorate of Bohemia and Moravia in April 1939. The path to safety led to the port of Gdansk via Ostrava. Upon their arrival to England, the Nettles were moved to the refugee camp in the seaside town of Margate.

In the spring of 1940, the family was moved from the Easter coast back to London, where Edith started to work in a ladies’ underwear factory. After the start of the Battle of Britain, when London became frequent target of Luftwaffe’s massive air raids, the Nettls were moved to Nottingham. Here, Edith worked as an accountant, before she signed up to the voluntary service at the British Women’s Auxiliary Air Force on 7 November, 1941.

Edith Weitzenová’s military service started on 26 February, 1942, in the training centre in Innsworth close to Gloucester at the Western coast, where she underwent a month-long elementary training. The attendees had to sit classification tests after the training course ended, based on which they were sent to further special courses for several weeks. Since Edith spoke fluent German, she joined the group of women in Y Service, who specialized on intercepting the German army’s communications. Next, she spent her wartime service at the radio in Sheringham at the Eastern coast of England. WAAF members monitored and analysed communication of the enemy air force. Mainly, they tried to obtain data concerning positions of planes, numbers of downed aircraft, orders from German airports or places of assembly of enemy forces.

Edith Weitzenová served at the Eastern coast until August 1945. In was not until 1948 that she returned to Czechoslovakia, after applying for divorce from her first husband, a Scottish soldier George Greig. At first, she stayed with her parents in the region of Šluknov, where she met her second husband, Jindřich Weitzen. Together they moved to Liberec in 1950s. In the following years, Ms. Weitzenová attended the Evening School of Economics and worked as an accountant in a food store. She died on 29 September, 2011.